Úterý 8. 9. 2015
, |
To si tak při kafi otevře premiér Sobotka zpravodajský web a dočte se, že Česko má kvótu čtyři a půl tisíce imigrantů. Naklepnu si noviny z května, tam se píše, že na Česko připadne 525 uprchlíků. No, skoro desetinásobek za čtyři měsíce, to je skutečně pěkné tempo.
Znázorněme si to na příkladu, ano, na podobenství.
Ono je to takové, jako kdyby při povodni v roce 2002 seděla někde na kopci nějaká pražská Evropská komise a dumala, jak s tou povodní naložit. Pak by přišel spásný nápad: je přece krutě nespravedlivé, aby tu záplavu snášela území kolem řeky. Jak k tomu přijde třeba Mělník, že je u soutoku Vltavy a Labe? Čím se provinil Písek? Otava mu dává pořádně zabrat. V Praze je Karlín pod vodou a Holešovice na tom nejsou líp.
Takže ten nápad spočívá v tom, že kupříkladu v Praze dostanou místa jako Žižkov, Letná a Pankrác kvóty na alikvotní díl povodně. Je to velice jednoduché. Praha 8 má 22 čtverečních kilometrů, Žižkov jich má šest a půl. Když na sebe vezme Praha 3 třetinu záplavy Prahy 8, sice nebude úplně pomoženo, ale přece jenom trochu ano. Praha 3 se kroutí, zastupitelům připadá třetinová kvóta moc vysoká a snaží se najít jiný klíč než plošnou výměru. Voda ovšem nepřestává přitékat a Praha 8, která prve byla zatopena jen z pětiny, je už zatopena z třetiny a usiluje o další zvýšení kvóty pro Prahu 3. Obdobné půtky se dějí i jinde, když kupříkladu se Liberec handrkuje o povodňovou kvótu s Neratovicemi.
A tak dál, mohli bychom si s touto pohádkou či spíš s podobenstvím hrát dlouho.
Nicméně faktem zůstává, že kvóty jsou jediná idea, která vypadla z myšlenkového tanku Evropské unie, a to je tak úděsné zjištění, že svou fantastičností předčí vše, co jsem schopen si vymyslet.
Držme se tedy reality.
Česká republika nepatří naší vládě, tudíž vláda si v ní nemůže dělat co chce. Naopak je povinna se řídit týmiž zákony, které platí pro všechny občany. Musí kupříkladu opatrovat suverenitu státu a k tomu patří i to, že na jeho území smí vstoupit cizí státní příslušník jen za zákonem daných podmínek, především s výbavou patřičnými dokumenty.
Takže budiž, napadlo by mne být na místě pana Sobotky, že bych ve vládě a všech patřičných orgánech navrhl přijmout za specifikovaných podmínek občany ze zemí postižených válkou vybavené patřičnými doklady. Samozřejmě pod podmínkou, že k nám přijdou sami, dobrovolně a zaváží se zde ctít zákony přijaté našimi zákonodárnými sbory a které platí po celém území republiky a pro všechny občany.
Ono totiž kdyby to vláda neudělala, mohl by po čase přijít nějaký Chytrolín a podat trestní oznámení za zneužití pravomoci úředního činitele. Když je možno tahat před soud exprimátora Svobodu za podvod s Opencard spáchaný pod taktovkou exprimátora Béma, je dlužno počítat v téhle zemi absolutně se vším.
|
Ječák
Velmi dobře se mi podařilo přesvědčit Gari a Noru, že při zpáteční cestě lesem se mají zařadit zařadit za mne a čekat, až vykouknu na silnici, jestli nejede auto a rozběhnout se až na povel volno. To jde výborně, funguje to, tím spíš, že to podpořím dobrůtkami. Co se mi ale nedaří? Nemůžu přesvědčit hlavně Noru, že není nutné se řítit ze schodů o zlomkrk, na podestě brát zatáčku smykem a ječet u toho jak hasičská siréna.
Gari taky pádí dolů, ale mlčky. Snažím se jít příkladem. Jdu pomalu, hovořím klidně, dělám vznešená gesta. Jenže Nora si to vyloží tak, žeje venku invaze kocourů a je třeba proti nim nastoupit do boje. Chová se, jako kdybych volal: Na kocoury, vpřed!
|