Víkend 27.-28.6. 2015
, |
V pátek jsme měli oba svůj den, já měl sedmdesáté narozeniny a Kája Saudek odešel jinam. Takže teď Kájovi vzkazuji: když máte ještě patičku mezi dveřmi, chci připomenout něco, co moc dobře víte. Měl jsem vás vždycky moc rád a vážil jsem si vás, ještě před tím, než jsem vás poznal osobně, a mnohonásobně nad to po setkání nad scénářem Arnal a dračí zuby, a poté nad mnohým jiným.
Oni vám to jistě říkali, protože jste byl do poslední chvíle na tomto světe obklopený láskou a účastí. Takže víte, že vaše dílo žije, přestože jste už devět let nemohl namalovat nebo nakreslit ani čárku. Žije a je obdivováno. Máte úžasnou výstavu v Tančícím domě. Vyšly vaše monografie, tedy něco, o čem jiní žvanili za vašeho bdělého života a realizovalo se to až teď.
Byl jste vždycky originál, svébytná bytost. Nikdy jste nedbal pouček. Majitelé umění schvalují nedbání pouček, dokonce o tom píší eseje a vyučují to na Akademii, ale schvalují jen takové nedbání, které se ubírá podle jejich foršriftu. Šel jste jinudy a taky váš odsun ze života byl neortodoxní. Teď přicházíte do jiného.
K němu se vyjadřovat nemohu, jelikož o něm vím starou pentli, a povíte mi o něm, až se tam setkáme.
Nezbude mi než vám k němu popřát hodně štěstí. I tady na zemi jste ho měl hodně: měl jste tu báječnou ženu Haničku a dvě skvělé děti a zástupy těch, kteří vás obdivovali, a já se mačkám mezi nimi, abych se prodral kupředu.
Co vás čeká tam, kam jste dnes odešel, si nedovedu představit, a jen to vím, že každá představa je pitomá. Něco tam ale být musí. A popřát vám tam štěstí, to nemůže být na škodu.
Tož tak činím.
|
Jsou tu pejskové
Byla to moc hezká vernisáž obrazů Zdenky Albrechtové v galerii Japonské zahrady Oleško manželů Wiesnerových. Ljuba Krbová recitovala japonskou poezii, Vlastislav Matoušek zahrál na flétnu shakuhachi a jeho dcera Veronika zazpívala. Paní doktorka Helena Honcoopová všemu dala odborný rámec. Vše tedy proběhlo jak mělo, důstojně a radostně. No a pak, když už volná povernisážová zábava tichla, Jaruška Wiesnerová zavelela mísy nahoru.
Nebylo to nic ve stylu šavle hore. Bylo to míněno doslovně – šlo o transfer táců s obloženými chlebíčky na vyvýšené kusy nábytku. Byli vpuštěni pejskové, dvojice holčiček vlčand. Ty byly drženy v ústraní, aby nenarušily důstojný ráz události. Vernisáž byla úspěšná, ovšem pokud se neptáme na psí názor. Pejskové jistě namítaly na naprosto nevhodné, zásadám kulturního soužití odporující umístění táců s obloženými chlebíčky.
|