Středa 17.6. 2015
,Otázka zní, zda to bude mít efekt precedentu nebo ne. Případ Delfi se táhne už dlouho. Původně byla firma odsouzena k trestu ve výši 350 eur a odvolala se sama k soudu pro lidská práva v domnění, že lidskoprávníci se jí zastanou s ohledem na svobodu slova. Lidská práva se ale stala metlou naší doby a tanec kolem nich nabývá rozměrů makabrózního křepčení šílenců. Už dávno vzala zasvé hranice mezi právem a nárokem. Každý, byť pošetilý nárok je legalizován a podpořen právní normou a je následně vymáhán.
Co bude s internetem?
Pikantní ovšem je, že to byl sám portál Delfi, kdo se k soudu obrátil. Teď jde o to, zdali se vzedme vlna žalob na provozovatele portálů. Prvotně je na vině opět to lidskoprávní třeštění, které svého času zabránilo technické identifikaci počítačových procesorů – s ohledem na ochranu soukromí. Takže dnes může technicky vzato každý kohokoli urážet a difamovat a z každého počítače se potenciálně stal nástroj pro trestný čin. Strážce lidských práv se teď zastal lidí šířících nenávist a lži a přenesl odpovědnost na provozovatele portálů, kteří hnusem v komentářích trpí. Není totiž pravda, že my provozovatelé máme z komentářů prospěch. V objemu čtenosti Neviditelného psa v řádu jednoho miliónu návštěv měsíčně nehrají komentáře vůbec žádnou roli. Když jsme zavedli registraci, nazývali mě nacistou a cenzorem a předvídali, že Neviditelného psa lidi přestanou číst. Pak se ukázalo, že na čtenosti to nemělo ani nepatrný vliv, statistiky neprokázaly žádný pokles.
Co k věci dodat?
Jak jsem řekl, záleží na dalším vývoji. Pokud zvítězí intelektuální spodina podporovaná lidskoprávnickými extremisty v talárech, budeme reagovat tím, že komentáře zrušíme. Ale tím to neskončí, protože co jednou na webu bylo, se z něho nedá jen tak smazat. Mám za sebou osm let trvající soud kvůli článku z roku 2000, který jsem nenapsal, osobně nezařadil, na upozornění odstranil, v archivu není. A přece se vesele soudilo!
Ano, svoboda tisku pálí. A je nutno jí nasadit náhubek. Třeba ve jménu lidských práv, vždyť ta komunistická demokracie se jmenovala lidová.
Tabu
Že nesmíme na zahradu? Co je tohle za novotu, to asi táhne hlavou našim pejskům. Je tomu ale tak. Na zahradu nesmějí, přesněji – nesmějí na zadní zahradu, tu odvrácenou od ulice. Není to důsledek změny politiky a zavedení nějakých krutých zásad. Vysvětlení je prosté, čistě technické. Ljuba natřela bankirajovou terasu olejem a bude teď trvat nějakou dobu, než se olej vsákne a zatvrdne. Musí se to dělat minimálně jednou, lépe pak dvakrát ročně. Všechno dřevěné se musí natírat, včetně dřevěných obkladů novostaveb. Ty vypadají skvěle když jsou nové, ale za pět let je to zčernalé a vypadá to jako kolna na hrábě. Pokud to nenatřete. Terasa je teď pro pejsky tabu. A zůstane dokud někdo, já nebo Ljuba, nezapomeneme zavřít vrátka do zahrady. Pak nastane údobí ťapiček.
|