Úterý 3.3. 2015
,Parkanová se provinila tím, že byla ministryní obrany, nic dalšího neprovedla. Byla ministryní v rezortu, kde se žádná viditelnější zakázka neobešla bez skandálu. Jak je to s těmi menšími nevíme, protože ty se do médií nedostaly. Za takových okolností je kupodivu, že vůbec někdo se chce za stůl ministra obrany posadit, protože neví, co mu ta tlupa loupežníků v baráku provede. Naposledy se tam šlo zatýkat tento týden v úterý a to je tam pořád.
Není pravděpodobné, že v tom Parkanová zůstane viset, ale aby měla nervy ze železa, když po dlouhá léta čte v novinách, že jí hrozí deset let basy. Advokát Tomáš Sokol prohlásil, že zaplaťpánbu se případ dostane před soud. To je ovšem advokátský pohled. Lidský pohled je jiný. Nervy nadranc a pocit křivdy člověka, který byl přesvědčen, že chce pro svoji zemi něco dobrého udělat. Že půjde sedět je vysoce nepravděpodobné. Že nepůjde sedět ten, kdo si na případu letadel Casa namastil kapsy je stejně nepravděpodobné.
Kousání
Opravdu se nedá říct, že by se Gari a Nora nepraly. Na procházce jsou dokonce místa, kde se perou vždycky, jako by to byly zápasnické ringy rozmístěné po lesní trase. Jedno zápasiště je v cípu, kde je nedaleko ulice U lesa černá skládka. Je to řídký dubový les a tam se dají očekávat dynamické zápasy. Pak se perou v oraništi někdejší Myší louky, hned u nově vysázené aleje vedoucí ke Šmoulovu. Tohle zápasiště má tu výhodu, že zanechává stopy. Zápasnice vcházejí hnědo, respektive černobílé a vycházejí z kolbiště zemitě hnědé. Finální zápas je pak veden úplně na zpáteční cestě u nás v ulici, než vejdeme na pozemek. Vypadají ty zápasy divoce a je na nich zvláštní, že se zápasnice nepokoušou. Přitom chňapáního je u toho víc než dost. Cílem útoků bývá protivníkův krk nebo ucho, někdy čumák. Ale je to jen hra.
|