Čtvrtek 26.2. 2015
,Což neznamená, že cesta k euru bude snadná. Současné vládní stanovisko zní, že o něm lze uvažovat, pokud to bude pro Českou republiku výhodné. Co ovšem nemůže nikdo seriózně říci je to, kdo a co rozhodne, že je přechod na euro pro Českou republiku výhodné. Irsko nám bylo mnoho let dáváno za vzor raketového ekonomického vzestupu, pak se o něm mluvilo a psalo jako o smutném příkladu hospodářského krachu. Miloš Zeman je stoupenec přechodu na euro a už dopředu oznámil, jak zmanipuluje vedení České národní banky, až tomu současnému vyprší mandát. I tento postoj ČNB bude důležitým faktorem při politických jednáních kolem eura.
Pokud by se referendum mělo konat, do hry by vstoupily argumenty čistě populistické a byl by to souboj pseudoargumentů, cílených na city a ne na rozum. Už dnes kolují fámy, jako například že proti přijetí eura lobují politici s korupčními penězi v hotovosti, které nelze legalizovat. Nesmysl? Jen si vzpomeňte, kolik nesmyslů a lží dostalo Miloše Zemana na Hrad v lidovém hlasování, a to nebyla žádná propagandistická bitva kolem odpovědi typu ano nebo ne.
Politická odvaha a touha po experimentu, to nikdy nebyly charakteristické rysy českých reprezentací, od rakouského sněmu přes první republiku až podnes. Ani pro, ani proti přijetí eura dnes neexistují argumenty natolik přesvědčivé, že by stálo za to za ně lámat vaz.
Takže se bude vyčkávat.
Vytí na ptáčky
S kočkami je spojen, byť nepřímo, noční rituál. Když se setmí a ustává denní shon, je čas na dosypání slunečnicových zrnek do krmítka. Kdysi za psího dávnověku jsem přitom vyplašil kočku, potvora, měla u krmítka svoji pozorovatelnu a východisko pro chytání ptáčků. Nemohu jí to zazlívat, počíná si stejně racionálně, jako myslivci, kteří pro usnadnění své krvavé vášně staví posedy na dostřel krmelce. Norině ta příhoda s kočkou uvázla v hlavě a tak pokaždé, už když otevírám pikslu se semínky, začne trojčit a dorážet na dveře. Však jsou pěkně zdrápaná. Já vyjdu, ona vyběhne a pořád se po mně otáčí: tak kde máš tu kočku, pane? A já odpovídám: nemám se na to ptát já tebe, psice?
|