Vysoké stromy přitahují blesky a není tedy divu, že má Google na krku ustavičně celou řadu soudních sporů o patentová a jiná práva. Evropská komise vede s Googlem už mnoho let antimonopolní řízení. Zatímco unijní občané nejostřeji vnímají snahy o zákaz igelitových pytlíků, mimo pozornost širší veřejnosti jsou její snahy o omezení expanze nadnárodních monopolů – a globální firmou i Google bezesporu je. V EU ovládá až 90 procent trhu, Česko je v tomto směru výjimka, protože je tu stále ještě velkým soupeřem Googlu tuzemský Seznam, dílo Ivo Lukačeviče.

Kroky evropské komise by byly sympatické, kdybychom mohli věřit, že jsou vedeny čistými pohnutkami a že prioritní je zájem o spotřebitele. Poněkud komicky ale působí tlaky ze strany Microsoftu, to je klasický příklad uzurpátora jednoho technického odvětví. Google se ocitl v ohnisku nenávisti mediálních skupin, v Evropě zejména německých, které už léta proti němu vedou trpělivou podkopnou práci.

Proti Googlu se podařilo prosadit už jednu všivárnu – jde o výmaz nepohodlných odkazů z jeho databáze. I Češi se čile účastní této taškařice.

Evropská komise už přistřihla brka poskytovatelům mobilního připojení na poli mezinárodního roamingu. T bylo opravdu nestoudné zneužití monopolu či oligopolu. Tam ale je třeba připomenout, že jejich oligopol plyne z toho, že jim státy přidělily frekvence, tedy svěřily jim do užívání část národního přírodního bohatství. Naproti tomu Google od nikoho nic nedostal, jeho služba se ujala, on ji rozvíjí a protestující Microsoft nedokáže nasadit proti němu nic lepšího než směšně trapný vyhledávač Bing.

Gari v pasti Je to výzkumnice a šmejdilka a jako taková se zatoulala na pozemek někdejšího prasečáku na okraji Zvole. Z prasečáku zbyla zvolna se rozpadající budova, ale kolem pozemku je pořád více méně souvislý plot. Nora to tam zná, protože v plotě je brána a ona dovede proběhnout dírou ve výplni, takže tam bez problému koná výzkumné cesty. Gari se tam však dostala z lesa, přebroděním potoka a zdoláním strmé stráně. Pak se marně domáhala průchodu druhou bránou, která má výplně plné, funkční. Těžko pejskovi vysvětlit, aby se vrátil tou cestou, kterou přišel. Její počínání poněkud připomínalo Brownův pohyb. Těkala všemi směry a pomohl zákon pravděpodobnosti – při tom těkání narazila na cestou kterou přišla a teď už je doma a sedí mi u nohy a kouká, jestli náhodou tu pro ni trapnou příhodu nenapíšu do Hyeny. Ale to víš, že napíšu, i fotku přidám! Protáhnu se?