Důvody jsou zřejmé. Rusko bylo, je a bude obr na hliněných nohou. Jeho momentální vládce Putin nemá co nabídnout, jenom nacionalismus, zpátečnickou ideologii složenou dílem z náboženské bigotnosti, dílem ze směsice nenávistí a fobií. Potřebuje vyvolat atmosféru konfrontace a jak tomu bylo i v minulosti, na ruku mu jdou ideoví spojenci v oblasti, kterou chce ovládnout. K předním osobnostem patří u nás Václav Klaus, který chce národu namluvit, že Rusko je ten správný vzor řádné zdravé společnosti. Je až neuvěřitelné, kolik idiotů na tuto tezi Klausovi skáče. V závěsu jde Klausovi prezident Miloš Zeman. Jejich vzájemnou vazbu nelze přehlédnout a málo kdy se stává, že v loutkovém divadle vidíme ruce loutkovodičů tak nápadně. Čtu, že Evropě hrozí studená válka. Toto prohlášení si žádá upřesnění.

Studená válka je žurnalistický pojem, vyjadřující dlouhodobý střet ruského impéria prezentované takzvaným Sovětským svazem a západními demokraciemi, přičemž hlavní tíhu střetu nesly Spojené státy. Představa studené války Evropy a Ruska je komická. Evropa nemá žádnou věrohodnou vojenskou sílu schopnou se Rusku postavit a naopak, je prostoupena placenými, poblázněnými i čistě idealistickými spojenci Ruska, kteří tvoří pátou kolonu. Volba Miloše zemana do funkce prezidenta České republiky je ukázka, jak to funguje. Je to teď člověk, likvidující ideový étos našeho režimu čistě v intencích kremelských zájmů.

Má to jeden pozitivní moment: moment mobilizační. Pětadvacet let po sametové revoluci vidíme, že vítězství zdaleka není definitivní a kdo lituje tehdejší malověrnosti nebo neochoty se rvát, má teď příležitost. Zápas o příslušnost k Západu anebo tyranskému zaostalému Východu pokračuje. Všichni mají příležitost. Každý postoj s epočítá.

Brzy tma Dny se krátí a bude hůř, čekejme na Ježíška ne proto, že nám nadělí nějaké poklady, ale že se zasadí o to, aby se zkracovala noc a prodlužoval den. Pejskové jsou z toho taky celí pryč. Ráno by už mělo být dávno ráno a je pořád tma a večer by měl byt pořád ještě den na zlobení a je zase ta pitomá tma. Ze světla se jim do tmy nechce, ale jakmile se tam ocitnou, na tmu zapomenou, protože jim tma nevadí. Včera jsme se vraceli, já neviděl nic, občas se z černi vylouply bílé stíny. Pak šel vánoční stromeček. A nebyl to vánoční stromeček, byl to Idi a měl svítící obojek. Že bych našim dámám připevnil svítící rolničku na oháňky? Do tmy se nechce