Putin umře, možná za tři, možná za třicet let, narodil se v roce 1952 a je mu tedy dvaašedesát. Pokud za třicet let, pak už nebude v té formě, aby škrtil žraloky a skákal bez padáku ze stratosféry, jako to dělá dnes. Jednou odejde a pak se projeví ten osudový problém režimu založeném na vůdcovském principu a diktatuře. Opravdu jen Putinovi se podařilo vnuknout – v některých případech – i slušným lidem představu, že jeho Rusko je garantem evropské tradice a slušnosti a pořádku oproti západní prohnilosti a rozkladu.
Představa Ruska hájícího jakési hodnoty slušnosti je tak dokonale absurdní, že ji nikdo jiný než vysoký důstojník KGB honěný v desinformačních praktikách nedokáže udržet ani deset minut. To se nepodaří ani Václavu Klausovi, a to už je co říct.
Karneval trapnosti
Trapné je prakticky všechno, co na veřejnosti předvádí Miloš Zeman a to, co se dělo kolem letošních metalizací, nevybočilo z pravidla. O metalizaci Zemanových vlezdoprdelků, z nichž jeden se dostavil pro metál ve svetru, tedy není třeba se šířit. Ale je podivuhodné, že trapnosti podlehl i režisér Jan Němec a přiběhl vrátit metál obdržený od Havla s přípodotkem, že si ho časem zase vyzvedne zpátky.
Ona je ta trapnost asi nakažlivá, něco jako ebola.
Nebyl jsme u toho, situaci zvládal Ljuba rukou přísnou a tato ruka povládne i nadále, neboť nelze trpěti virvály a alotria.
Nicméně platí, že Garinčina dosavadní nezvýhradná podřízenost je u konce – a je věru kupodivu, že to nastalo po jejím úrazu, kdy byla nemohoucí, zafačovaná, s kornoutem na hlavě.