 |
Výborný nápad a hlavně realizace, což zdaleka není totéž. Na pražském Nákladovém nádraží je k vidění replika improvizovaného obrněného vlaku českých legionářů, kteří před sto lety ovládli Transsibiřskou magistrálu. U vojenských historiků jejich výkon budí úžas a úctu a je velmi dobře, že se legionářská historie mladé generaci připomíná.Naše země netrpí nouzí o hrdiny, trpí nouzí o statečné politiky. To se projevuje i v dnešní době, kdy vedoucí předáci, prezident a ministerský předseda, překypují servilitou vůči mocnosti, která nás pětačtyřicet let držela pod krkem. Bez mrknutí oka hážou za hlavu spojenecké závazky v rámci Evropské unie a NATO a zapomínají na to, že v očích agresivní mocnosti si nikdo servilitou nepolepšil. Nezískal vděk, jen pohrdání.
Na to bychom měli myslet při pohledu na pancíře,které – v originále před sto lety – kryly naše bojovníky. Ti se snažili uchránit lhostejné Rusko před otroctvím. Nemohlo se to podařit. A dnes Rusko do otroctví spěchá samo, za vyděšené asistence předáků, jako je Zeman a Sobotka.
|
|
Velikost ještě neznamená výhodu. Z trojice Ronny – Gara – Nora je Ronny jistě ten největší. Rozhodně není nejrychlejší a tak na poslední procházce ostrouhal, když se ty dvě mrňavé bestie zmocnily každá své kosti a hryzaly a jemu nedaly, takže se mohl jen bezmocně olizovat.
Všechna čest, mladé dámy s ním zacházejí s velkou přísností, zvlášť když jde o kost. Dokázaly ji přenášet a ožvykovat po celou dobu procházky a působit mu Tantalova muka.
Přesto je má rád.
Takový je úděl mužů.
