 |
Špatná zpráva – je líp!
Je to špatná zpráva pro remcaly. Onehdy mi jeden takový psal, že dvě třetiny obyvatelstva hladoví. Mně se zdá, že vážná část obyvatelstva se přežírá, ale možná zdání klame. Doba před rokem 1989, aspoň z mého hlediska, měla jednu nespornou výhodu, byl jsem o pětadvacet let mladší.
Průměrný věk se prodloužil o pět, let, to samo o sobě by mělo pohřbít onu ostalgii, jak se v Německu nazývá nostalgie po bývalé NDR. Zlepšilo se životní prostředí, pročistily se vody i vzduch. Stačí se kolem sebe podívat, jak je všechno čisté a barevné, kolik zeleně přibylo.
Český statistický úřad zveřejnil přehledná čísla. Po všech přepočtech vzrostl za pětadvacet let HDP o polovinu, bez přepočtů o více než 500 procent. Průměrná mzda byla v roce 1990 3170 korun, dnes je to 25800. Zvedl se ekonomický výkon, za hodinu vytvoříme o dvě třetiny vyšší hodnotu než před pětadvaceti lety.
Všechna tahle čísla vyšumí a kdo ví, zdali se vůbec ocitnou v novinách, protože jen špatné zprávy mají nárok na zveřejnění. Přitom právě ekonomika je hlavní argument k odsouzení komunismu jako zrůdného systému.
Jeho hlavní zločin bylo okradení dělníků a zemědělců a všech pracujících lidí o výsledky jejich práce. Dědictví neseme dodnes, protože se pokřivená ekonomika ještě plně nevzpamatovala. Ale za minulého režimu dostával dělník za jednotku odpracované doby desetkrát míň než jeho protějšek o pár set kilometrů dále na západ. To, že panovala cenzura a buzerace a šikana, to vše je jen nadstavba, jak tomu říkali marxisté. Podstata je v nevýkonnosti výroby. Vyrábělo se draze zboží, které se dalo jen levně prodávat na nenáročných východních trzích, takhle to fungovalo. A za těžce vydělané peníze si dělník neměl co koupit a musel horko těžko shánět i papír na vytření zadku. Nechápu, proč se tyto skutečnosti nepřipomínají dnešním komunistům a jejim sympatizantům.
Toto je třeba připomínat ostalgikům. Ale bude to házení hrachu na stěnu.
Ostalgie není názor. To je stav ducha, dokonce takový stav, který otevírá dveře – dozadu.
|
|
Bylo to tak, že Gari i Nora měly své pelechy na té straně postele, kde spí Ljuba. Potíž byla v tom, že jedna i druhá usilovaly spát blíže k hlavě. Je to zřejmě hierarchicky záslužnější místo. Takže nastala změna – jeden pelech je na straně Ljuby, druhý na straně mé. U Ljuby spí Nora, u ne Nora. Takže jsou obě u hlavy a obě mají důvod ke spokojenosti.
Až na to, že uprostřed noci napadne Gari, jestli tam na druhé straně Nora pořád ještě je. Postaví se mi tlapkami na okraj postele a kouká. Zaženu ji do pelechu. Po chvíli vstane a jde se podívat. A nad ránem se nastěhuje Noře do pelechu.
Žádný systém není dokonalý. Toto je systém tak trochu migrační. -->