 |
Roman Janoušek, za časů Václava Klause a Pavla Béma jedna z šedých eminencí Prahy, ODS a režimu vůbec, dostal u vrchního soudu v Praze čtyři a půl roku vězení a zákaz řízení auta na sedm let. Městský soud mu dal tři roky, proti tomu se odvolal.
Rozsudek je pravomocný a Janoušek se pravděpodobně bude dovolávat. Případ má i politický rozměr. Hlas lidu praví, že „bejt to normální člověk, už by dávno seděl“. Což je nedoložitelné tvrzení. Samozřejmě má Janoušek peníze na prvotřídní právníky a ti dovedou proces zdržovat a verdikt odsouvat. To je součást našeho soudního systému, ovšem ani ten nelze šmahem zavrhovat pro nefunkčnost. Náhlé soudy se praktikovaly za první světové, přečtěte si o tom třeba ve Švejkovi, Hašek to popisuje velmi přesvědčivě. Navíc, ony i ty průtahy jsou tak trochu součást trestu. Z peří multimilionářského života je to v Janouškově situaci pád do trýznivé nejistoty.
Každopádně padá mýtus o beztrestnosti, jakkoli případ jistě bude pokračovat. Žádný strom neroste do nebe a je dobře se opět uchýlit ke Švejkovi a přečíst si, jak to viděl on, když ústy jednoročního dobrovolníka Marka pronesl: člověk si myslel že je gigant a je...
|
Když se potkají majitelé psů, jsou z toho historky. Takže můj kamarád má psa, získal ho už dospělého, z útulku. Pejsek je hodný, plný vděčnosti, že konečně zakotvil v rodině. Pán domu nastolil pravidla. Pes může všude, ale ne do obýváku. Nesmí překročit pomyslnou čáru. Její poloha náležitě vysvětlena a pes respektuje. Rád si lehá k čáře, strčí přes ni čumák nebo tlapku, ale neodváží se ji prekročit.
To jenom v noci, když jde rodina spát... Vpadne do obýváku, vyvalí se na gauči a usne. Jenže usne tak tvrdě, že ráno, když jde rodina snídat, pes spí jak dřevo. Je tedy nutno dělat hluk, rodina dupe, hlasitě hovoří, pak se pes probudí, stáhne se za čáru a dělá nevinného.
Ví, že nesmí.
|