Kolem navýšení ceny se rozvinula debata ve sněmovně a ta není nezajímavá. V principu šlo o to, zdali má ít o navýšení plošné, tedy o iks korun na krabičku, nebo procentní, že se proporčně zvýší cena v té či oné kategorii. Prošlo vládní stanovisko, procentní. Pravicová opozice argumentovala, že se tím zvětší odstup mezi dražšími a levnějšími cigaretami, tedy vnímejme to jako rozšiřování sociálních nůžek.
Dvě poznámky k tomu. Chvála bohu, že se debata týká věcné otázky, tedy daní. K tomu má parlament sloužit, takto má fungovat. To je dobré.
Pak ta druhá: Je komické, že pravicová opozice vřeští kvůli rozvíjení sociálních nůžek. Z liberálního pohledu, by snad bylo dobře, že by levnější cigarety zůstaly relativně levnější i po zdražení, aby svobodný občan měl volbu a koupil si tu krabičku, která odpovídá jeho svobodné volbě?
Zasáhl jiný aspekt. Opozice musí říkat něco jiného než vláda. Ale i to je naprosto v pořádku a buďme rádi, že to tak je.
Nebylo tomu tak vždycky.
Ví to, že ji vyhodím, ale za pokus to stojí.
Stejně tak případ s polínkem. Vytáhne ho, potvora, z koše vedle krbu. Kdo? No jistě že Gari. Přijdu, vidím polínko na koberci, drží ho v tlapkách a okusuje. Láteřím, zaženu ji, vrátím polínko do košíku. Ví, že to udělám. Ale za pokus to stojí.
Co když jednoho dne dovolím, aby okusovala polínko v mém křesle?