Minomet bývala roura, do které se strčila nálož, udělalo to bum a nálož někam letěla a buď zabíjela, nebo nezabíjela. Dnes je to celý systém sestávající z pásového transportérů a všeho možného, a že je uvnitř hromada elektroniky, o tom nemusíme pochybovat. Předmětných minometů má být devatenáct a suma za ně zaplacená by měla být osmdesát miliónů. Dělením dospějeme k ceně čtyři milióny a něco za kus. Na silnicích potkáváme luxusní automobily, které stojí i dvakrát tolik a pokud by to byl Bugatti, tak osmkrát tolik. Za stroj, který se jistě nevyrábí ve statisícových sériích, je to laicky očividně rozumná cena.

Vláda Mirka Topolánka ve své době schválila nákup obrněnců Pandur. Tam vycházelo sto miliónů plus jeden mercedes na kus. Taky to byla (je) ocelová potvora, pro změnu na kolovém podvozku. Nemá tu rouru nahoře. Na pohled je to totéž.

Zdůrazňuji naprostou nevědomost o té věci. Jsem jen daňový poplatník, kterému stát sebere padesát haléřů z každé vydělané koruny pod různými důmyslnými záminkami. Nicméně ten rozdíl v ceně mě zarazil. Čtyři milióny, a sto třicet? To je dvaatřicetkrát víc. Opravdu je Pandur dvaatřicetkrát výrobně náročnější než minomet na pásovém podvozku?

Jako optimista si říkám, že se dostáváme do nějakých rozumných dimenzí a končí éra šíleného kradení. Jako realista si myslím, že se někdo spletl a uvedl chybná čísla. Čtyři mega za cokoli vojenského? Spadli jste z višně?

Kde jsi byla
Vracíme se z procházky. Po celou tu dobu mám oba psy na očích, více méně. Někdy se motají kolem mne, spíš je vidím jako bílé stíny mezi stromy. Pátrají po nezbedných kosácích a nezbední kosáci je vybízejí k pronásledování. Závěrečná fáze procházky vede polní cestou. Nora s Gari se prohánějí po dálnicích v obilí, vyšlapaných divokými prasaty (jen doufám, že se prasata na den stěhují do lesa, že někde – dvacet metrů od cesty – ta černá rodinka nepodřimuje). Konečně jsme v Nové Zvoli a jdeme po ulici. Tady se pejskové napijí z louže v propadlém asfaltu. Jsou mi na očích. Přejdeme poslední křižovatku. Máme nás dům v dohledu. Porozmlouvám se sousedem, který cosi kutí na své zahradě. Otevřu vrátka, vcházím, Nora vbíhá, Gari je pryč.

Napadlo mě, že už proklouzla dovnitř, žeje doma. Není doma. Volám, nakonec použiju píšťalku. Přibíhá Gari.
“Kde jsi byla?“ pronáší rituální otázku.

“U nás kuchyni,“ odpovídá za ni soused.