 |
U okresního soudu v Bratislavě vyhrál Andrej Babiš spor o evidenci ve svazcích StB. Tím se – až na další – do jisté míry řeší politická rovina věci. Aktuální české koalici bylo nepříjemné, že významný předák je potahován před soudem v delikátní věci týkající se jak Čechů,. tak Slováků, vždyť StB byla československá. Soud tedy řekl, že Babiš byl evidován neprávem,neboť listinné důkazy nejsou průkazné.Politický problém je odsunut, ne snad, že by to nějak zásadně měnilo situaci. Podstatné je, že českému voliči Babišova minulost nevadila. Byl komunista, pracoval v organizaci která měla výsadní postavení v názvu a s agenty StB se přinejmenším stýkal služebně, což sám připouští. Toto se vědělo, stejně jako volič věděl o Zemanově monarchickém velikášství, neschopnosti spolupráce a nadhledu a osudném sklonu k alkoholismu a přece ho volil. Tím bylo dáno to podstatné.
Další podstatný faktor nadefinoval Václav Havel a skupina kolem něho, která převzala od komunistů moc: dala jim pardon, pardonovala a legitimizovala i samotnou StB (nebyla definována jako zločinecká organizace, což Gestapo bylo, a paradox všech paradoxů, kádroví ex-estébáci se ve výslužbě těší všem požitkům ze zákona přisouzeným).
O čem se tedy bavit po dalších pětadvaceti letech? Už i dnešní střední generace ztrácí vůči těmto problémům vztah.
Babiš je teď pod menším tlakem a může to zvýšit jeho váhu při mocenských kohoutích zápasech. Soud rozhodl jak rozhodl a je třeba to respektovat. Nicméně nevíme, co obsahují spisy, jež prohlásil za neprůkazné. Denunciace vedoucí k zatčení a existenčnímu zničení někoho? To je podstatná otázka, která visí ve vzduchu.
Myslím si, že nikoli protože kdyby ano, jistě by se to indiskrecemi dostalo na veřejnost. Možná, že by se Babiš, pokud jsou ty dokumenty nevinné, mohl postarat o jejich zveřejnění, prostředky na to má. Jinak si musíme říct, že víme, že nevíme.
To že mu to může být jedno víme.
|
K četným pracovním povinnostem naší Nory patří dohled nad bojovými motýly. Letos jich moc není, nicméně občas se nějaký ten bělásek vyskytne a musel by mluvit o velkém štěstí, kdyby její pozornosti unikl. Možná, že motýli Noře scházejí, že se jí po nich stýská. Jen tak si lze vysvětlit, že včera na procházce vzbudil její pozornost bzučící strom. Ano, někomu uletěly včely a usadily se ve vykotlaném dubu.
Jejich přirozený úl je nějaké tři metry nad terénem. Být to níž, tak... Zkrátka, loni se Nora utkala se včelami a dopadlo to hodně špatně. Ljuba, která byla utkání svědkem, taky dostala pár žihadel, když se pokoušela Noru z útočícího houfu vysvobodit. Já pak doma už jen počítal štípance a vytahoval žihadla. Ani jeden, ani druhý jsme nezapomněli.
Jak to, že zapomněla Nora, holka jedna poštípaná? Nestalo se nic, k nežádoucímu utkání s těmito opravdu hodně bojovými motýly nedošlo. Volba úlu ve výši tří metrů je rozumná a rozhodně ji schvaluji.
