Poslední skandál tohoto druhu se týká Polska. To má historicky ty nejhorší zkušenosti s ruským sousedem, z poslední doby to bylo společné přepadení od Hitlera a Stalina, posléze vyvraždění vojenské elity završené politickou anexí za cenu dalších vražd. Spojenectví se Spojenými státy, kde je navíc velmi silná polská lobby složená z polských vyhnanců a jejich potomků, je tedy zcela přirozené. Zatímco my v Česku jsme s dětinskou snadností podlehli ruské manipulaci a odmítli jsme spolupracovat na společné radarové obraně, Poláci přivítali na své půdě první americké vojáky. Ruský protiúder se dal čekat a je tu, třebaže nikdo zatím neprokázal, že úder přišel z Ruska.

Historie je učitelka s nejhloupějšími žáky, pravil kdysi Maurice de Boulignard a jeho maxima neztratila na platnosti.

Je třeba blahopřát Polákům, že nepodlehli a svoji vládu neshodili.

Mimochodem, nám se to nepodařilo.... my si ji shodili. Ale to je jiná historie, jiná mentalita.

Rozumný šéf
Pro pejsky a nejen pro pejsky začíná den čůráním. Už na to máme povel: Nááástup na čůrání, nááástup na čůrání! A pejskové se hrnou z pelechů a doslova se sypou ze schodů a už dorážejí čumáky na dveře.

Blbý je, když za dveřmi prší.
Tak to bylo včera ráno. Otevřu, vyjdu ven , abych šel příkladem, oni vykročí či spíš nakročí a první kapky jim dopadnou na čumáky. Pak to vypadá, jako by narazili do neviditelné stěny. Já zatím stojím venku, moknu a lákám jeven. Gari se podívá po Noře. Ty jsi přece šéfová!
Šéfová je doyen sboru a ví, co se sluší a patří.
Otočí se a jde si lehnout na své vyhrazené křesílko u francouzských dveří. Gari cape za ní. Je spokojena.
Každý z nás je spokojený, když má šéfa oplývajícího rozumnými nápady.