 |
Především je třeba jasně konstatovat, že vítěze určí jen soud. To že advokáti otevřeli druhou frontu v mediální válce a snaží se čelit ofenzívám státních zástupců a sil represivního aparátu je snad zajímavé, nicméně nikoli podstatné. Spolek advokátů Unie obhájců v čele s Tomášem Sokolem hodlá upozorňovat na všechny prohřešky žalobců ve všech kauzách, nikoli jen těch, ve kterých mají profesní zájem. Výsledek?
Bude více mediálního hluku.O výsledku případu Jany Nagyové můžeme uzavírat sázky. I kdyby Ivo Ištvan nechal přes nastrčené novináře zveřejnit tucty odposlechů, je prachnepatrná naděje, že soudní řízení – po všech následných odvolání dopadne tak, že Nagyová-Nečasová skončí v teplácích. V teplácích přece není ani David Rath, přičemž jeho případ byl na první pohled průzračně čistý a jednoznačný. Hluk se zvýší, zvýší se i nechuť občanů a jejich nedůvěra k serióznosti státu, ve kterém žijí.
To samozřejmě není námitka proti vzniku Unie advokátů. Tito právníci, bezpochyby erudovaní a veskrze ctihodní lidé, mají na ustavení podobného společenství plné právu. Milovníci detektivek mohou vědět, že spisovatel Earle Stanley Gardner, otec Perry Masona, byl též advokát a jako takový členem spolku odborníků, kteří přezkoumávali hrdelní případy a podařilo se jim zabránit nejednomu justičnímu omylu. Potud je tedy ustavení Unie advokátů naprosto v pořádku.
Napadá mě poťouchlost.
V souvislosti s rozpočtovou odpovědností padly návrhy, že by zákonodárci byli i finančně odpovědní za udržení rozpočtu v daným mezích. Což takhle stanovit odpovědnost činovníků, kteří vláčí toho či onoho člověka tiskem a po soudech a zničí mu profesní dráhu a pak sud řekne „nevinen“ a jde si umýt ruce?
Aspoň to máchání v koši ve Vltavě, je v tom česká tradice.
Mimochodem, ona to asi nebyla jen tak koupel, ale tvrdý watterboarding se vším všudy.
|
|
Pejskové se snaží o dvojrozměrnou existenci, položeni na dlaždičkách. V lese vyhledávají louže a ty se zvolna mění v zásobárny bláta. Tlak vody ve vodovodu klesá, naštěstí máme vrt a pumpa pořád ještě dokáže prohnat hadicí proud vody. Chladivé, očistné a proto ji pejskové pokládají za nežádoucí jev.
Mokrý pes se pak uchýlí do křoví, aby se sám osušil. Mé nabídce ručníku nedůvěřuje. Vyleze pak ze křoví pokrytý jehličím a uschlými listy, velmi spokojený, jak to chytře zařídil.
Dnes mají přijít lijáky. Jen počkejte, holoto čtyřnohá, ještě budete drápkem rabat a vzpomínat na to teploučko, před kterým jste prchali do bahenních jam!