Pokud existuje řešení, a to řešení spočívá v rekonstrukci fungování státu na Ukrajině za předpokladu zachování státních hranic a zachování všech atributů státnosti, pak to řešení nesmí mít vítěze a poražené. S jednou malou výjimku: poražení musí být extremisté ze všech stran. Do suterénu je třeba zahnat banderovské fašisty i obrněné ruské nacionalisty. To ovšem je nesmírně složitý úkol, protože Rusko převzalo za separatisty odpovědnost a co se Západu týče, jeho politického mainstreamu, ten se nedokázal včas distancovat od fašistických a nacionalistickým výstřelků na ukrajinské straně.
Úkol je neřešitelný, pokud z obou protivných stran nevzejde podpora legitimní ukrajinské státnosti. Byl by nesmysl, kdyby se Západ, prezentovaný především Evropskou unií, měl o Ukrajinu přetahovat s Ruskem. Jde o kořist, o kterou není co stát, hospodářsky v úpadku, politicky v rozvratu, to věru není lákavá prémie pro vítěze.
Na konci ulice ho zanesla do strouhy vroubící pole a ztratila ho. Šli jsme za Pepíkem a Věrou a řekl jsem si, že plyšáka najdu, až se budeme vracet.
Já nenašel nic, Gari našla napůl práchnivou, mimořádně odpudivou kost. Donesla ji až domů, ba i na pozemek.
Plyšáka ztratila, kost ne. Proč asi?
Protože kost ne mnohem hnusnější než plyšák.