Politická mapa se tedy u nás překreslovat nebude. Pavel Telička může s větší nadějí doufat ve jmenování eurokomisařem, po ostudné prohře ho těžko přebije oranžový zájemce tím síš, že za ním stojí prezident republiky. Pro Svobodné je to veliké vítězství a zajímavý je i postup Pirátů, kterým pětiprocentní hranice utekla jenom o vlas. Okamura se zvolna propadá do bažiny a to je bezesporu dobrá zpráva těchto voleb.
Otřesená Francie
Čtvrtina hlasů pro stranu označovanou za fašistickou, to je výsledek eurovoleb ve Francii. To, že byl úspěch nacionalistů očekávaný nemění nic na faktu, že se politická situace ve Francii zásadně mění a že vedoucí kruhy Unie na to budou muset reagovat.
Což samozřejmě platí o výsledcích těchto eurovoleb jako takových, jenže to neznamená, že je zřejmé – jak reagovat.
Že jednání Bruselu vyvolává nelibost a napětí, to je očividné. Různé země na to reagují jinak. Češi reagovali výrazným poklesem zájmu o eurovolby, Francouzi podporou nacionalistky Le Penové. Jak tedy reagovat, aby posun nepokračoval?
K tomu se budou vyjadřovat politologické kapacity. Problém je v tom, že byrokratické struktury jsou nereformovatelné. Žijí vlastním životem a to, co je pro ně podstatné, jsou osobní zájmy lidí tyto struktury naplňující.
Brusel dráždí část evropské veřejnosti sebevražedným multikulturalismem, poručnictvím, ekologistickou zběsilostí vedoucí k hospodářskému poklesu (zhoršení životního prostředí nutně bude následovat¨, protože na eko projekty nebudou peníze). Místo konkrétních činů hesla a z nich odvozené politiky – v poslední době je to ukrajinská katastrofa, pokud přímo nezaviněná, tak výrazně uspíšená naprosto nerealistickým přístupem evropských elit.
Na toto vše ale jsou navázány tisícovky lidí, které na tom postavily svoji existenci a nemohou od toho odejít, protože by se v soukromém sektoru neuživily.
To je základ tragédie, která vede k tomu, že po francouzském šoku budou následovat šoky další.
Jde o sci-fi v žánru steam punk, tedy odehrává se to ve fiktivním devatenáctém století, kde jsou báječné supertechnické vynálezy, vše na parní pohon (a na vulkanit...). Navazuju zde na dílo Julese Verna a jde tu o největší zápas s padouchem ohrožujícím samu existenci světa. Jak jinak! První díl se odehrává v Evropě a Americe , druhý v Africe a v hlubinách Země a třetí bude v Asii (to právě píšu) a Austrálii. Antarktidu Verne nevnímal jako samostatný kontinet a toho se držím i já.
Tady dole na fotce držíme knížku s programovým ředitelem Ondřejem Müllerem, který má na knize nemalou zásluhu, to on si vymyslel Verneffky, osm převyprávěných verneovek, a moje Tajemství na Verneffky přímo navazuje. Takže jsme na Světu knihy knížku pokřtili a od pondělka pokračuju v práci. Uvažujeme i o převodu do comicsu, ale to je věc (snad) nepříliš vzdálené budoucnosti.