V podstatě se tímto vracíme k původní dohodě ještě za Janukovyče. Ta byla také rozumná, ovšem zhatil ji Majdan a nekontrolovaná dynamika událostí, řečeno novořečí, klasickou řečí je na vině narůstající hysterie povstalecké zběsilosti.
Vše je příliš čerstvé a nelze nic hodnotit, protože skutečné výsledky nejsou žádné, toto je pouze pozice vyjádřená Lavrovem. Nicméně přípodotky vyslovit lze.
Pro situaci je typické, že pozici opatřenou hlavou jakož i patou vyjádřil ruský reprezentant. Neznáme ani americké, ani evropské stanovisko a od Ukrajiny rozložené občanskou válkou se žádné stanovisko nedá čekat.
Další přípodotek: jakmile prasknou stavidla, voda se nedá vrátit do původních stanovišť. Ruští okupanti policejních stanic a ukrajinští okupanti úřadů teď nepůjdou domů, aby řekli, mámo, užili jsme si, ale zábava skončila a půjdeme teď řezat šrouby do továrny jako dřív. Bylo by třeba enormního tlaku z obou stran, ze strany Západu i ze strany Ruska, aby se situace na Ukrajině normalizovala. Tahat se o ni nemá smysl. Je chudá, nic neprodukuje, je to jen houba sající peníze, má před sebou desetiletí trvající cestu, aby se dostala na nějakou rozumnou společenskou úroveň. Putin svou snahou ji získat podlamuje důvěru ve svoji příčetnost. Byla by to ta nejdražší hračka, kterou by si jeho vysokoprevoschoditělstvo dovolilo. Získal by jen chvilkovou popularitu vítěze, ale pak by přišla povinnost platit peníze, které by to vítězství stálo.
V první fázi tohoto nesmyslného konfliktu sehrál neblahou roli Západ, když vyvolal na Ukrajině v určitých kruzích nereálné naděje. V té druhé fázi nereálné naděje vyvolal Putin. Jenže platit se nechce nikomu, ani Západu, ani Východu, hlavně proto, že má prázdnou kapsu, potřeby Ukrajiny jsou bezedné a efektivita nulová.
Včera bylo vítání obzvlášť intenzivní. Gari vletěla do auta skokem. Jednou tlapkou se zahákla do volantu, druhá jí vjela do tašky položené na vedlejším sedadle a zadníma nohama hrabala, takže chvílemi vypadala jako šestinožec nebo dokonce ještěvícenožec.
Musel jsme zakročit. Vytáhnout Gari z auta, to bylo jak v pohádce o velké řepě, ale tam to měli dobré, řepa nemá nožičky a nezaklesává se do volantu. Zeptáte se, jak to, že Gari netroubila. Odpověď je jednoduchá. Samozřejmě při tom troubila.
Sousedi si pak řekli: aha, paní Krbová se vrací domů.