 |
Z Krymu je stát, jako Kosovo je stát. Historie se vrací jako bumerang. Kosovo je dnes teritoriálně vymezená zločinecká organizace a jako stát vzniklo jenom proto, že se Západ (tedy i my) bál masového úprku a vlny emigrace z tohoto území. Pragmaticky vysvětlitelný vznik samostatného státu Kosovo bezesporu je. Z hlediska Západu, který si ho vybombardoval.
Na Krymu zatím nikdo nikoho nebombardoval a za ustavením samostatného státu je cosi jako referendum. Aspoň že nepadaly žádné bomby. Jako samostatný stát je Krym samozřejmě nesmysl. Bude vždycky svázaný s Ukrajinou a Ukrajina bude vždycky svázaná s Ruskem, určitě víc, než se západní Evropou, která se teď chystá okázalou pomoc s podtextovou nadějí, že toho nebude třeba. Na skutečnou zásadní pomoc Ukrajině nemá peníze ani vojsko ani kuráž Evropa jako Amerika. Je to samovývoj s vnitřní dynamikou, podobně jako byl samovývoj s vnitřní dynamikou celý ten Majdan v širokém slova smyslu. Hodně to připomíná Naše furianty a slavný výstup Tuhle rundu platím já.
První tvrdý úder ze strany Evropy je k popukání – třinácti Rusům a osmi Ukrajincům je zatnut tipec, není mezi nimi Putin, který z té druhé strany má jako jediný opravdové pravomoci, a tudíž nese plnou zodpovědnost za vývoj událostí. K normálu se to vrátit musí, protože to všichni potřebují. Dejbože, aby to stálo jenom zbytečně vyhozené peníze a ne mrtvé.
Jsem zlý
Už jsem se tu zmiňoval o potížích, jaké má Tomio Okamura se schválením zamýšleného domu. Chce ho postavit v Praze 6. Nejsem fanda Tomia Okamury a hlavně nejsem fanda jeho myšlenek a nápadů. Těch jsem naprostý nefanda a jelikož se nelíhnou pod kamenem, ale z Okamurovy hlavy, jsem naprostý nefanda Tomia Okamury. Dneska jsem si přečetl článek o tom zamýšleném domě. Tak opravdu, tenhle dům mu ze srdce přeji, podívejte se sami.
|
Bylo jedno křesílko, teď jsou dvě. A je pokoj, pejskové nelezou na ostatní křesílka po domě. S jednou výjimkou, s výjimkou kanapete v pracovně, kde máme televizi (ano, tak jsme dopadli, máme televizi, abychom, si mohli pouštět filmy). Tam nastává simpsonianská situace, kdy jsme na kanapíčku nasáčkovaní všichni čtyři, já s Ljubou a Nora s Gari. Někdy je to tak, že pejskové chtějí být spolu, ale jindy trucují a je třeba pořadí dělit podle pravidla pes / člověk / pes / člověk. Nálada se ale někdy mění a pak křídelní pes leze přes klín přehradního člověka a je pak pořadí člověk / pes / pes / člověk. Křesílka v obýváku zdánlivě určují zasedací pořádek napevno. Jenže opěradlo lze přelézt, to Gari zjistila asi tak pět minut poté, co v křesílku poprvé spočinula. Že zatím nespadla, to je malý zázrak, ale co není, může být.
