 |
Před patnácti lety jsme si říkali, že agent Kato se zasloužil, že jsme taky členy NATO. Bez ohledu na groteskní okolnosti vstupu do aliance je členství zásadně důležité a význam bude spíš stoupat než klesat. Velmi správně ocenil naše členství premiér Sobotka. Kromě jiného upozornil, že členství posílilo naši hospodářskou pozici. Světoví investoři pochopitelně raději investují do stabilních bezpečných zemí. Totéž se pochopitelně týká i našeho členství v Evropské unii.
Členství v NATO zásadně proměnilo naši armádu. Byla to zdechlina komunistického dinosaura, postaveného podle sovětské doktríny masového nasazení kanonenfutru v mlýnku na maso, přičemž ti, jichž je víc, nakonec převálcují protivníka. Po patnácti letech je naše armáda plně profesionální a použitelná v součinnosti s ostatními členskými armádami.
Shodou okolností právě v této době vrcholí jednání o dalším osudu našeho nadzvukového letectva. Nájem švédských gripenů byl provázen podezřením z korupce. Snad je pokračování gripenské anabáze čisté a rozhodnutí je zřejmě racionální: letectvo se na gripeny zavedlo a bylo by asi obtížné přehazovat výhybku. To, co nadále budí pochybnost, je kompatibilita. Od začátku je veřejnost ujišťována, že gripeny jsou bojově kompatibilní s ostatním aliančním letectvem, avšak praxe hovoří jinak. U kořene celé věci jistě byla i poťouchlá úvaha, že jsme sice v alianci, ale díky nekompatibilitě se nebudeme muset zas tak moc exponovat.
Zatím nedošlo k takové krizi, která by měla osvědčit, že by se NATO za nás postavilo plnou vahou. Sám ten scénář "útoku na Česko" je nepravděpodobný. Tlak na východní křídlo ze strany stále agresivnějšího Ruska se dá ale předpokládat. Bude spíš veden zevnitř, politicky, vnitřním rozkladem a činností páté kolony vědomé i nevědomé, oněch užitečných idiotů, jako byli ti, kdo znemožnili instalaci radaru v Brdech, ano, amerického a perspektivně aliančního. Proti páté koloně nám ale NATO nepomůže, tady bude třeba soudnosti a odhodlanosti politických špiček i občanů.
Nebude to snadných patnáct let, která před námi leží. Přituhuje.
|
Je to jako když stíhačky létají ve dvojici, myslím že se tomu říká „číslo“. Jedna zatočí, druhá ji následuje. Poručím Gari „sedni“ a sednou obě. Poručím „ke mně“ a vykašlou se na to obě.
Stane se, že Gari zůstane pozadu. Třebaže jsme jí na tachometru mého kola naměřil taky těch 20 km / hod, přece jen Nora je jiné éro a poloměr jejích kruhů je větší. Takže tu opozděnou Gari cvičím, a když ji chválím a dávám jí pamlsek, vynoří se Nora a bez zásluhy chce taky.
Inu, číslo.