 |
Výjimka pro šéfa ANO Andreje Babiše je blíže realizaci – poslanecká sněmovna podpořila v prvním čtení sociálnědemokratický návrh služebního zákona. Andrej Babiš se tedy nemusí obávat, že přijde o post ministra financí kvůli tomu, že by nejspíš nebyl schopen předložit negativní lustrační osvědčení. Je to ale několik vrtohlavů.
Negativní lustrační osvědčení je jedna věc, rozhodnutí soudu je druhá věc. Co se bude dít, když slovenské soudy na základě předložených důkazů dovodí, že Andrej Babiš byl skutečně donašeč komunistické Státní bezpečnosti? Vždyť negativní lustrační osvědčení měl nejeden koryfej Havlova režimu, který ale byl dobře zapsán a sítem proklouzl. Skandál se "svazky Zet" je dnes už zapomenutý, ale ne úplně zapomenutý. Vrhnul velmi těžký stín na věrohodnost lustrací, tím spíš, že sám ministr Sacher byl ze spolupráce s StB podezřelý. Ovšem důkazy podpořený soudní rozsudek týkající se Babiše, to bude silná káva, pokud k němu dojde, a je to tikající bomba pod domečkem z karet vznikající vládní koalice. Takže znovu, co se stane, když se soudně prokáže, že ministr financí České republiky fízloval?
Druhý vrtohlav se týká politické vřavy kolem schvalování služebního zákona. Miroslav Kalousek o okolnostech hezky pohovořil, až na to, že i on byl součástí vládní koalice, která měla dost příležitostí k tomu, aby služební zákon postavila seriózně, aby mohl skutečně fungovat, aby státní službu vymanil z područí politických stran, aniž znemožnil realizaci politických programů schválených voliči ve svobodných parlamentních volbách. To je samozřejmě vážný legislativní úkol, ale od roku 2002 uplynulo dvanáct let, a bylo tedy dost času, aby zákon schválený, avšak do praxe neuvedený, mohl být vycizelován tak, že by zasloužil tesat do kamene.
Ono je totiž mnoho způsobů, jak něco zamést pod koberec, a to nejvíc osvědčené je poukazování na nedokonalost a proklamativní odhodlání se k ideálu dokonalosti dopídit.
Takže Lex Babiš, jak celou proceduru vtipně nazval Kalousek, je pouze brutální a nekompromisní tah vedoucí k tomu, aby se umrtvený proces někam pohnul.
Opoziční strany, tedy TOP 09 a ODS, mohou teď rozhořčeně kvikotat, třebas i vtipně, vždyť slogan o Lex Babiš vtipný je. Za to, že jim nic jiného než kvikotat nezbývá, si ale mohou samy. Příležitostí k činu měly dost a jediný čin, na který se zmohly, bylo rozdávání trafik svým lidem. Právě proto jsou teď odsouzeny ke kvikotání.
|
Dřív, ve starší české literatuře se psalo „ouha“, teď je to „oops“. To když se stane něco, no, popíšu, s tou výhradou, že to mám z vyprávění.
Potkala Ljuba sousedku, Ljuba doprovázena Norou, sousedka doprovázena též pejskem. Ten měl na krku takovou tu elektrickou krabičku, co se ovládá puntíkem na ovladači. Tahle věc se tu v sousedství hodně rozmohla. I já jsem o tom uvažoval za časů rotvajlera Barta, který se pral raději než dýchal. Jenže vzhledem k tomu, že ho nikdo nikdo neinformoval o tom, co je to bolest, usoudil jsem, že to nemá smysl a vsadil jsem na horolezecké lano a titanovou sponu. On by se pral dál, i kdybych do něho pustil motorový proud.
Pokud jde o normální neprací pejsky, my tady u nás sázíme na frolíka, na kousíček ňamky v kapse. Pejsek ví, že máme frolíčka a rád přiběhne, když zavoláme.
Ale to jsem odbočil od dvou rozmlouvajících dam. Povídají si a najednou, Nora pobíhá kolem a pejsek sedí a vytřeštěně hledí. Ljuba si toho všimla a opravdu, on bzučí!
Paní v zápalu vykládání strčila ruku do kapsy a zmáčkla puntík na ovladači. Ještě štěstí, že to bolení měla vypnuté na nulu, takže to jen bzučelo. Ale i tak byl pejsek vytřeštěný: za co, soudruzi, za co, zračilo se v jeho zraku. Ouha, neboli oops.
To by se pytlíku s frolíkem stát nemohlo.
|