O rozmazávání se jistě postarali Rusové sami. Ve světě vyvolali podiv brutalitou, s jakou donutili Ukrajinu přehodit kormidlo. Současné nepokoje v Kyjevě s tím souvisejí. Část obyvatelstva by si přála, aby ruská hegemonie skončila – a nedělejme si přehnané iluze o demokratickém smýšlení celé této části. Jsou mezi nimi i nacionalisté navazující na temné kapitoly ukrajinských dějin, podobně jako syrské povstání není čistě jen projevem demokratických sil.

Jak krásné by to bylo, kdyby Rusové dobývali svět svým výkonem, produktivitou, vynalézavostí, důvtipem. Potenciál na to mají a vždycky měli. Jsou ale historicky zatíženi jakýmsi komplexem méněcennosti a považují za nutné se prosazovat silově.

Na druhé straně se jim ovšem není co divit. Nejeden výkon prováděný současnými Spojenými státy a dlouhodobě současným vedením unijní Evropy nese rysy nedostatku racionálního přístupu ve prospěch ideologií, které jsou s racionalitou v příkrém rozporu. Ve výsledku to znamená, že ani Ukrajině, ani v druhém sledu Rusku nemá Evropa co přitažlivého nabídnout. Výkon jednoho i druhého klesá a přesvědčivost jejich moralizující ideologie úměrně tomu klesá. Podle skutků poznáte je, bylo řečeno a ta slova platí obecně.

Nám se ovšem rozmisťování raket v někdejším pruském Královci může nelíbit, ale jelikož skutek utek, ono nelíbení je to jediné, co nám zbývá.

Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Podger si žádá o řidičák
Takže to bylo tak. Bydlím ve Zvoli, tudíž podléhám úřadu v Černošicích. Sídlo má tento úřad v Praze v Podskalské ulici. Logika? Úřední, neptejte se mě a ni, ostatně příběhu se netýká.

U vstupu do úřadu je mašina přidělující pořadová čísla. Přede mnou k ní přicházel muž korejsko – latinoamericko – eskymáckého vzezření. Váhal, ukázalo se, že mu jde též o řidičák. K získání čísla je třeba stisknout virtuální tlačítko – podání žádosti nebo získání již hotového. On chtěl podat žádost, ukázal jsem mu správné tlačítko. Poté jsem si já taky vzal číslo a vešel do úředních prostor. Vyplnil jsme formulář – pomohla mi ochotná slečna z informací, zapnul iphona – mají tam volnou wifinu a čekal. Byl jsem pátý na řadě.

Pak se ke mě přihlásil kmet. Bydlí ve Zvoli, poznal mě coby souseda a poprosil, abych ho autem odvezl domů. Byl devátý na řadě. Přislíbil jsem, že na něho počkám. Dobro konati před Vánoci je ušlechtilá činnost! Konečně jsem na světelné ceduli uviděl svoje číslo. Kmet na mne povzbudivě mával a já pokyvoval, ať se nebojí, že na něho počkám.

No a u okýnka se ukázalo, že jak jsem pomáhal tomu muži korejsko – latinoamericko – eskymáckého vzezření, vzápětí jsem se spletl a zmáčknul virtuála pro vyzvednutí řidičáku! Letím zpátky k mašině, zmáčknu tentokrát správné tlačítko...

Konec dobrý, všechno dobré.
Kmet na mne počkal.