 |
Předsednictvo sociální demokracie schválilo znění koaliční smlouvy a také předseda lidovců Pavel Bělobrádek hasil z Ameriky lidoveckou vzpouru a signalizoval, že koaliční smlouvu schvaluje. Pokud zůstane vše při tom, jak je to dnes, bude mít ještě dlouho na talíři, že svým výletem za velkou louži prokaučoval svým lidoveckým kamarádům jedno ministerstvo a všechny prebendy a výhody s vedením ministerstva spojené. Nehledě na to, že lidovcům, pokud vše zůstane na stávajícím, zbudou ministerstva, která se špatně finančně ždímají, kdežto oni by chtěli taková, ze kterých to kape. Což je cíl všech politických stran, v tom nejsou výjimkou.
Postoj předsednictva oranžových je dobrý krok, jakkoli ho lze snadno ironizovat. Vede k ustavení řádné vlády schválené parlamentem, tudíž skončí éra řádění party Zemanových kamarádů, která pořádá personální čistky a koná nevratná opatření, aniž by k tomu měla jakékoli legitimní oprávnění, leda to, že je opřena o díru v ústavě. V obecném povědomí je bonmot o vládách sedících na bajonetech. Nu, Rusnokova vláda sedí na díře v zákonech a je to otázka času, kdy se do ní propadne. Dohoda mezi politickými stranami propad Rusnokovy party uspíší, nedohoda ji oddálí, takto jednoduché to je.
Hra o ministerstva
Momentálně se neví, jak se lidovci definitivně postaví ke schematu osm ku sedmi ku dvěma. Vše důležité se odehrává za kulisami, veřejně jsou známé mediální výstupy a v nich zahrál prim Andrej Babiš, který lidovce velmi razantně upozadil. I to je bod oproti Sobotkovi, bez ohledu na to, že se na bodovanou nehraje. Oficiálně se nehraje, ale v praxi je velmi podstatné, kdo má na hřišti iniciativu. Mít ji je riskantní. Pokud hru o tři ministerstva lidovci vítězně uhrají, trefí míč Babiše do nosu.
|
Pijeme čaj v obývacím pokoji, Nora je stočená do kolečka na svém křesílku. Pak se vztyčí a sestupuje s křesla. Předníma nohama, zadní zůstanou na sedáku. Protahuje se. Je šííííleně dlouhá. Potom jde velmi, velmi pomalu ke mně, projde kolem mne a jde loudavě ve směru koše na zátopová polínka.
“Ne,ne,ne!“ řeknu přísně.
Jde dál, obejde Ljubu a posadí se k jejímu křeslu z druhé strany, než kde stojí koš. Pak se na mne vyčítavě podívá.
“Co to bylo, to ne, ne, ne? Snad tě nenapadlo, že bych JÁ snad chtěla žvejkat polínko?“
|