 |
O Ukrajinu se mnoho nezajímáme, a přesto bychom po tenku pískali, kdyby u nás pracující Ukrajinci zabalili své švestky do uzlíku a odtáhli. Je větší než Francie a má 45 milionů obyvatel. V jejím hlavním městě teď zuří protesty. Jsou reakcí proti rozhodnutí vedení v čele s prezidentem Viktorem Janukovyčem zůstat ve spřátelených vztazích s Ruskem, než se bratříčkovat s Evropskou unií a Rusy si rozzlobit.
Potíž je v tom, že politika se na ulici dá ovlivnit, jaksi postrčit, když to legitimními prostředky dosáhnout nelze – u nás se to stalo v listopadu 1989. Je to ale plnohodnotná paralela? Situace by byla jiná, kdyby proevropské politické síly zvítězily v parlamentních volbách. To se nestalo. Můžeme zpochybňovat volby, namítat tak či onak, nicméně zůstává faktem, že v ukrajinském parlamentě je proevropské křídlo v menšině.
Nechme sympatie k těm či oněm stranou a zkusme se na celý problém podívat z jiné stránky. Filiace s Evropskou unií by musela mít pro Ukrajinu ještě jiný význam, než termín pro zrušení víz a s nimi spojenou buzerací. Musela by to být – řečeno lidsky – všenárodní chuť zúčastnit se něčeho zajímavého a produktivního a úspěch přinášejícího.
Bohužel, toto současná Evropská unie, tak, jak je nastavena a funguje, nenabízí. Takže, kamkoli jsou napřeny naše sympatie, je to málo platné: Ukrajina má 45 milionů obyvatel. Zásadní změnu směru by muselo chtít mnohem víc občanů, než je ten milión, který teď proti proruskému zaměření protestuje.
|
Pravidelný čtenář téhle psí rubriky by mohl propadnout mylnému dojmu, že je Nora anděl s chlupatou svatozáří nad hlavou. Místo srnek honí bojové motýly a v zimních měsících nehoní nic, nechá si umýt tlapky skoro dobrovolně a pokud lidem očuchává igelitové tašky, je to její jediná neřest. Teď ale si navykla páchat psí hřích. V námi nestřeženém okamžiku vytáhne polínko z koše u krbu a žvýká ho na koberci béžové barvy.
Pokárána, nedbá. Pokárána znovu, nedbá nadále. Malá polínka jsem překryl velkými, nic netahala. Zapomněl jsem překrýt, tahala.
Spravedlivě uváženo, zas tak moc velký hřích to není. Polínka si navykla žvýkat venku. Když se já nebo Ljuba nebo oba zabýváme nějakou prací, Nora chce taky pracovat, zmocní se něčeho, nejlíp polínka,a žvýká ho. Pracuje. A to není žádný hřích.
Jenom jí musím vysvětlit, že horník si taky nebere sbíječku do obýváku.
|