 |
Zatímco se potenciální koaliční partneři do nekonečna dohadují a předseda miniaturní strany lidové před odjezdem na čtrnáctidenní stáž zvýšil pravděpodobnost vzniku koalice z padesáti na sedmdesát procent (přičemž ze 100 % záleží na lidoveckém postoji), Václav Klaus podrobil situaci analýze a objevil viníka toho všeho – havlisty. Přitom on sám se v posledních volbách totálně znemožnil i v očích svých nemnohých příznivců podporou směšného projektu Jany Bobošíkové.
Podle něj je rozbit politický systém vlivem havlistických tlaků na nepolitickou politiku. To je teze opravdu těžko dovoditelná. Nesnáze vznikly proto, že v takzvaných zavedených politických stranách, což především je skomírající sociální demokracie a nebožka ODS, převládly osobní zájmy jednotlivých aktérů nad obecnými zájmy politickými. To ovšem nemá s nějakým havlismem co dělat, přičemž naprosto není jisté, co vlastně ten havlismus je. Koncept "nepolitické politiky" je slogan těsně popřevratový a od té doby ho nikdo neprosazoval s vážnou šancí na úspěch. Okamurovo bláznovství s permanentním referendem nemá s Havlovými představami nic společného a divil bych se, kdyby Havel, pokud by ještě žil, byl ochoten podat Okamurovi ruku.
Klaus jde svými výroky ruku v ruce s jinými alarmisty. On sám odsuzuje alarmisty ekologistické, zcela právem. On sám je alarmista politický. Nejsme v žádné propasti a nečeká nás žádná apokalypsa. Současná politická stavba je nedokonalá jako každé lidské dílo. Samoočistná funkce demokracie funguje, kdyby nefungovala, seděli by nadále ve sněmovně Sládek vedle Bárty a i to, že ODS odchází do propadla, je důsledek samoočistné funkce demokracie.
Takže odpověď na otázku, kdo rozbil politický systém, je vcelku jednoduchá: politický systém funguje a z Klause hovoří jen nenávist a závist, že je mimo, odkopaný do politické nicotnosti vlastními osobními vlastnostmi.
|
Bylo to opravdu nabité odpoledne pro mne i pro Ljubu a Nora ho strávila u Věry a Pepíka – s Fanánkem. Přijel jsme ji vyzvednout až někdy v půl deváté večer. Měla radost že mě vidí, skákala, kroutila se kolem mě a běda Fanánkovi, kdy ode mne taky chtěl pohlazení. No a pak jsme si s jejími dočasnými pěstouny sedli a povídali si a ona pořád odbíhala - v domě mají průlez pro pejska, a vyhlížela u dveří. No ano, kdepak je paní, když už pán přišel?
Dočkala se. Když už jsme byli doma, Ljuba se taky z města vrátila. Smečka byla pohromadě. No a Nora se mohla spokojeně věnovat svému krokodýlovi. Pak teprve byla rodina skutečně pohromadě.
|