 |
Miroslav Macek ve svém – tehdy - Viditelném Mackovi rád opakoval sentenci "a defenestrace nikde". Defenestrace, toť vyhození z okna ničemných úředníků. Husité to vykonali v Praze na radnici, na špičky halaparten, o dvě stě let to šlo do hnoje, ale taky dobrý. A dnes?
Očekávám, že budu okřiknut, že píšu a nevím o čem. Ale jsem občan, ten idiot, co platí daně - každý platí daně, nezapomeňte, že i když se z přímých daní vykroutíte, tedy pokud jste milionář nebo jste na podpoře, ze všeho, co koupíte, zaplatíte eráru 21 procent. Takže daňový poplatník je i žebrák, který si do čepice vyskládá almužnu. Omlouvám se nepražským, že se zde věnuji pražskému tématu, ale co naplat, hlavní město a nejvíc toho sežere, takže i nepražské by mělo zajímat, co se děje.
Působením dlouhé řady magistrátů, hluboko do komunistického dávnověku, se přinejmenším centrum města stalo neobyvatelné. Stal se z něho historický skanzen obdivovaný turisty, kteří přijedou na dva dny a koupí si chundelatou čepici s kladivem a srpem a odjedou. Je to ojedinělé hlavní město v Evropě bez dálničního okruhu, takže hlavní cesta vede přes hlavní náměstí kolem Národního muzea. Nevěříte, že Praze vládnou po desetiletí takoví idioti? Tak to zkuste, vezměte auto a vyražte.
Nastala chvíle řešení. Rozhodnuto zvolit nejdražší možnou variantu, tedy podvrtat hlavní město tunelem. Jsme v Kuvajtu, kde si to mohou dovolit? Ne. Jsme v Česku, v zemi holých zadků. To jen se rozdílejí pašalíky a berou úplatky, proto se volí nejdražší varianta. Budiž. Začalo se stavět, jmenuje se to tunel Blanka. Je to skoro hotové. Načež teď člověk označovaný za primátora veřejně prohlašuje, že celá ta stavební akce je vlastně nezákonná a že o ní musí rozhodnout soud a že soud musí rozhodnout, jak situaci nadále řešit.
Slyšíte dobře: soud má rozhodnout, co má dělat Hlavní město Praha.
Smějeme se, že Ústavní soud je třetí komora parlamentu.
Ale on soud bude i extenze magistrátu hlavního města.
Může mi to být lhostejné, já se z neobyvatelného města už odstěhoval, ale přece jen mám vztek. Pradědeček developer to město pomáhal stavět, s velkými nadějemi...
|
Vraceli jsme se z procházky a bylo nás fakt pět. Já s Dominikou a její kamarádkou Sárou a dva pejskové, Sally a Nora. Sally šla první, už se těšila domů. Obě holčičky se vlekly asi sto metrů za mnou a chichotaly se a poskakovaly, zkrátka – holčičkovaly a tím se vzdálenost zvětšovala. No a Nora pobíhala kolem.
Dorazili jsme do naší ulice, ohlížím se, a holky nikde. Sally už mizela za rohem, tam ona a tady Sára bydlí.
Nora si přede mne sedla a dívala se na mne.
Nastala chvíle pro dialog beze slov. Kde jsou ty holky? ptala se Nora. Já nevím. Víš co? Běž se po nich podívat, já na to.
Nora se rozběhla, šup za jeden roh, a za chvilku se už vracela a za ní ten rozchichotaný pár. Moudrý pes holky přivedl.
Moudrý pes... A to jí budou až za půl roku tři roky. Jak bude moudrá, až jí bude šest?
|