Brzy se ukáže, že nejen ODS se stala organizací zaměřenou na uplatnění zájmů šikovných skupin, přisátých k distribuci veřejných peněz. Opoziční smlouva blahé paměti to řešila na principu ty dostaneš díl, já dostanu díl a všichni, kromě obyvatelstva, byli spokojeni. Nevydrželo to dlouho, obyvatelstvo protestovalo, bylo třeba přehodit výhybku, nastala éra verbální vzájemné nenávisti a jen díky tomu získali sociální demokraté aspoň těch cirka 20 procent ve volbách, v kterých by za normálních okolností, kdyby měli pověst slušné politické strany, dostali dvojnásobek.
Byly volby, sociální demokraté jsou nominálními vítězi, byť s odřeným hřbetem a vcelku bezmocní. Houskova vražda jistě s jejich vítězstvím souvisí. Spekulace jsou liché a zbytečné, nicméně střelba a mrtvola pod plachtou jsou fakt. Móresy mafie se netýkají jenom ODS.
Bez emoce uváženo, ono je to umožněno nastavením mechanismů v těch stranách. Obyvatelstvo je k principu stranictví v podstatě vlažné. Dění v regionu za těchto okolností, bez veřejného dohledu, ovládne pár šikovných lidí, kteří zvládnou volební proceduru. Za nezájmu veřejnosti je pak snadné obsadit stranické posty vybranými lidmi se specifickými úkoly.
Pan Houska by o tom mohl vyprávět.
Jenže nebude, protože ho někdo zastřelil.
To je taky česká politika.
Chvilku jsem si s jejím pánem povídal a najednou jsem si všiml, že má Jerzy něco červeného na čele. Že by se škrábla v lese? Pes se málokdy rycne do krve. Podíval jsem se pořádně a ejhle, Jerzy má na čele namalované srdíčko.
Vyslovil jsem podiv. A dostalo se mi vysvětlení.
“Já jsem zrovna něco maloval lihovým fixem a ona se motala kolem mě. No jo... Ono se jí po tom čele tak dobře maluje...“
Ano. Některým svodům nelze odolat.
Podruhé jsme to zkoušeli teď, když jsme byli od minulého týdne v Istanbulu. Vyřídil jsem internetem rezervaci, a i kartu to po mě chtělo. Parkhaus 81 byl docela daleko od terminálů, jednu cestu S-bahnem. Přijeli jsme tam, následovala normální garážová procedura, zmáčknout knoflík, vyjede kartička, otevře se brána, vy vjedete a zaparkujete. OK. Odletěli jsme do Istambáše, vrátili se a pátráme po ofisu. Našli jsme ho, byl v přízemí terminálu 1. No a vlídný pan ofisák po nás žádnou rezervaci nechtěl, odkázal nás na parkovací automat, vrazil jsem tam kartičku, pak platební kartu a měli jsme hodinu na odjezd z parkhaus.
Proč tedy ta rezervace? Proč to po mně chtělo číslo karty? Rozhodně to bylo jinak než poprvé. Vyzná se v tom někdo a dá mi vědět, pokud ano?