Pozoruhodné ale je, s jakou prostomyslnou ochotou přistupuje společnost Západu na zpravodajskou hru Ruska a Číny. Po celu dobu studené války se nepodařilo získat renegáta, který by mohl Západu lépe uškodit. Ano, byly tu lidské zrůdy, které vynesly tajemství atomové pumy a vložily ho do rukou Stalinovi, vedle Maa a Hitlera největšího vraha dějin. Ano, stalo se i to, že Britové strpěli zmiji, která udávala vlastní lidi sloužící v tajných službách. Snowdenův případ je ale přece jen něco jiného. Je prvoplánově průhledný. Jde o oddělení západní Evropy, ohrožené přinejmenším ze dvou stran, ze strany agresivního islámu a rostoucího tlaku Ruska, od amerického spojenectví. Přičemž se má jaksi za jisté a zaručené, že si Amerika nechá všechno líbit, protože jí Evropa, najmě Francie, v osmnáctém století pomohla.

Edward Snowden by měl být polapen, jako Izraelci polapili Eichmana, polapen a souzen za vlastizradu. To se samozřejmě nestane, a můžeme tedy čekat, že se z manufaktur ruské a čínské zpravodajské služby povalí proudy dezinformací ochotně přebíraných tiskovými orgány kverulativní žurnalistiky, jako je Guardian. A odtud se budou přenášet dál, jelikož špatná zpráva je dobrá zpráva a čím více špíny, ber kde ber, se vyleje na vlastní triko, tím líp.

Vznikl nový sport, podřezávání větve pod vlastním zadkem.

Však on se dostane na listinu olympijských sportů.

Evropa bude bezkonkurenčně vítězná a nobelista Snowden bude medailistům gratulovat.

Znovu doma
Byli jsme s Ljubou v Istanbulu a o Noru se starali hodní lidé, kteří mají dva pejsky a nevadí jim, když si k nim přiberou dalšího. Nebo další, tentokrát měli kromě Nory ještě jednu fenku, taky ohařku, vižlu. Dostávali jsme do Turecka esemesky, jak se má Nora dobře a že je veselá a hraje si s vižlou. Jenže červík přece jen vrtal. Nebude Nora uražená? Neřekne si, to jste ale pěkná pakáž, že jste mě takhle odložili? Jak nás uvítá?

Včera večer jsme přijeli a hned za Norou. Přiběhla a vítala jak se patří, skákala, vrtěla se, tančila. Takže kámen ze srdce spadl, není uražená, neztratili jsme důvěru.

Červík ale znovu zavrtal. Ona nás ta vižla taky vítala, taky skákala a vrtěla se kolem nás. Nikdy jsme ji neviděli, ona nikdy neviděla nás.

Červík vrtal, ale jen tak malinko, že to nestojí za řeč. Jsme zase jedna smečka a pejskové vážně přemýšlejí jen o tom, co je teď. Podobně jako lidé.

Mimochodem, první fotky z Istanbulu mám na facebooku Digineffu. Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz