Sobotkovi se může vymstít předstírání, že hlavní pučista byl Hašek a ten že měl k ruce pučisty druhé kategorie. Pučistou byl prezident republiky Miloš Zeman. Ten se pokusil rozvrátit sociální demokracii před volbami, ten vyvolal dvojkolejnost vedení, ten ji připravil o hlasy voličů a ten si vymyslel, že den po volbách skupina jemu povolných bafuňářů svrhne Sobotku a spolu s ním že padnou další oranžové veličiny, které má zapsané v černé knížce.
Sobotka se neodvážil takto jasně pojmenovat situaci a všechny ty děje, které po pokusu o puč následovaly, nesly rysy této základní zbabělosti. Byla to od Sobotky obrovská chyba a doplatí na ni. Místo aby pučisty od Zemana odpoutal a připoutal je k sobě a naopak místo aby Zemana izoloval a minimalizoval jeho vliv, vyrobil si opoziční platformu proti sobě. Ta bude využívat každé jeho slabosti a zneužije každé jeho chyby, takže to, co se mohlo jevit jako rozumná koalice schopná posadit vozejk zvaný Česko na nějaké solidní koleje, se opět změní v hejno rozhádaných krys jdoucích si po krku.
Zeman si vytvořil alibi, utekl do nemoci, při svém alkoholismu a tabakismu si může ostatně naordinovat nemoc, kdykoli si zamane. V přesně načasovaném rozhovoru s Právem využil rady z Machiaveliho Vladaře, že se vyplácí v nouzi stavěti se hloupým. To učinil a nyní se může opět zahalit do velebného mlčení uprostřed tabákového dýmu a becherovkových výparů a počkat si, až jeho poslušné krysy, které zůstávají řádnými členy poslanecké sněmovny, za něj vykonají své dílo.
Ondy chtěl jít z kuchyně do patra a vidí – zaplavené schody. Nikoli zamáčené, poťapané, navlhčené, ale zaplavené. Hrklo v něm, že praskla voda. Letí tou potopou nahoru, ale nahoře sucho.
Vysvětlení: kočičky si rády hrají se skořápkami z kindervejce. Dětičky dostanou kindervajíčko, vykuchají ho, vydolují hračku a plastový obal dají kočičkám na hraní. No a kočičky vymyslely násedující zábavu: hodí skořápku do misky s vodou a pak skořápku plnou vody vynesou na schody, tam ji pustí a pozorují ji, jak skáče po schodech a cáká z ní voda. A znovu a znovu, až je z toho potopa.
Čilé kočičky. Takto to mi to jiří vyprávěl. On sám o tom referoval na svém blogu Woleschko.cz, k přečtení zde.