 |
Jelikož nelze věřit ničemu a nikomu, je dobře si ověřit, zdali skutečně doména SPOZ.CZ je registrovaná na Miroslava Šloufa, tuto někdejší pravou ruku Miloše Zemana, nyní odkopnutého a zavrženého hradním pánem. Ano, doména spoz.cz i zemanovci.cz je registrovaná prostřednictvím firmy Zoner na Miroslava Šloufa. Ve čtvrtek v 21 hodin bylo možné na adrese spoz.cz načíst stránku Zemanovců, ale zemanovci.cz už nefungovali. Což souhlasí s odpoledním zpravodajstvím, že Šlouf Zemanovce ze své domény utnul. Prostě – zatrhnul jim přístup k jejich webu. Ve čtvrtek večer Zemanovcům web na jedné Šloufově doméně ještě fungoval, nejspíš proto, že to nějakou dobu trvá, než se změna nastavení projeví v praxi.
Pan Šlouf na to má samozřejmě plné právo a Zemanova strana, za niž její šéf tak obětavě bojuje i na půdě firmy na výrobu cigaret, nemůže proti utnutí udělat nic jiného, než že si zaregistruje týden před volbami doménu novou. Nicméně to svědčí o poměrech ve straně panujících. Ta sestava se rozpadá ještě dřív, než první volič hodí první lístek do první urny.
No a co? Je určitý typ voliče, kterému imponuje, když prezident republiky vypráví vulgární vtip o Kalouskovi. Stručně zopakuji: Telefon oznámí, vyhrál jste druhou cenu v loterii, můžete potřást rukou Kalouskovi. Volaný odpoví: Ale já bych ho raději kopnul do prdele! Na to telefon: To je první cena naší loterie.
Tak na této úrovni láká do voleb lidi ve prospěch své partaje muž, který je v čele státu založeného praotcem Čechem, upevněného knížetem Václavem a jeho bratrovražedníkem Boleslavem, takto se prezentuje následovník Karla Čtvrtého a Jiřího z Poděbrad a Tomáše Masaryka.
Jenže jedna patálie kolem domény asi voliče Zemanovců nevzruší. Vždyť věděli, koho volí při prezidentské volbě, tlučhubu a alkoholika. Tihle lidé jsou otužilí. Když snesou Zemana, vydrží všechno.
Můžeme si jen přát, aby voličů téhle sestavy nebylo dost na to, aby se SPOZ dostala do parlamentu. Exotů se tam dostane i tak až moc a budeme se moci těšit na příští volby, které pravděpodobně přijdou dřív než za čtyři roky.
|
Dvě příhody se udály\ včera pozdě večer. Vyrazil jsem s Norou na procházku, zajdu za roh a vidím Sally, jak sedí u vrátek svého domu. Pustil jsme ji dovnitř a dumal, jak se to stalo, že uniklo? Vrátka zavřená, posuvná vrata také. Přelezla snad plot, tahle korpulentní dáma v letech? No a po chvilce se vyloupl ze tmy Jirka, její pán. Sally mu zmizla a namířila si domů sama na svou pěst. Strávili jsme pak spolu deset minut příjemného pánského rozhovoru autech. Kouknu, kde mám Noru, a ona zmizla.
Což o to, Nora občas mizne, ale hned zase odmizne, takže mě to neznepokojilo. Znepokojovat jsem se začal až když zpoza rohu, z míst kde je zase náš dům, se ozval dunivý štěkot. Napadlo mě, že se Nora taky vrátila domů a čeká před vrátky a že na ni doráží nějaký velký pes, vlčák nebo ještě něco většího, nedejbože kavkazan. Co je to za psa?
Nikoli. Majitel hlasu byl někdo jiný. Byla to Nora sama, dorážela na cosi zalezlého pod auto zaparkovaného u chodníku. Asi to nebyla kočka, na kočky štěká vlídněji. Lasice? Nebo čert?
Nevím, ale vím teď, že Nora má širší hlasový rejstřík než jsem tušil.