Není to jen italská záležitost a netvařme se, že se nás to netýká. Ano, Česko opravdu není typická koloniální mocnost a nezdědilo žádný Commomwealth a Maghreb, jako Angličané a Francouzi. Nicméně je faktem, že velká část Afriky je v rukou nezodpovědných, sobeckých, násilnických tyranů a lidé odtud prchají. Je jich čím dál víc a lze si představit, že se přiblíží doba, kdy na nás dolehne přání a pak povinnost v rámci EU uprchlíky přijímat. Tím si zadělávat na sociální, kulturní a politické konflikty v dohledné budoucnosti.
Tíživou situaci v části Afriky nelze řešit tak, že se všichni přestěhují do Holandska nebo do Norska. Ilegální imigrace musí být signál, nikoli princip řešení. Mezinárodní společenství musí získat sebevědomí a páky k tomu, aby zlodějské satrapie v africkém kontinentu zlomily. Nikoli zmírnění imigračních zákonů, jak navrhuje Kyengová, ale drastické zpřísnění dohledu nad prodejem zbraní.
Je známo, že nákladnou zábavou jsou závodní auta, jachty a exkluzivní ženy, ovšem řádově mnohem nákladnější jsou války. To, že se vlečou po desítky let v nejchudších oblastech Afriky, je hanba západního světa. My, tedy Západ, tenhle megazločin podporujeme a živíme. Tam je třeba napřít pozornost. Je nutné ty rakovinové oblasti Afriky odříznout od zdrojů a nechat je finančně vychcípat.
Z prosperující země lidé neprchají, tím méně po moři za nelidských podmínek. Jde o útěk z pekla. Co s tím? Usnadnit útěky z pekla? Myslím, že je třeba utnout přísun paliva pod kotel. Jenže na tom přísunu někdo tvrdě vydělává a ten bude této myšlence ještě tvrději bránit. Nebude snadné toho dosáhnout. Nejdřív je ale třeba jednoznačně pojmenovat příčinu. Zmírnění imigračních zákonů je pudrování rakovinového nádoru. Zato na zdroj je potřeba upřít tvrdou radiaci.
Nicméně mám dvoje výjimečné brýle, velmi drahé a kvalitní, od optika proměřené. Jedny mám v autě a NIKDY nesmí auto opustit – tyhle brýle mám na řízení. No a doma u postele mám superčtecí brýle,
V poslední době byly tyhle superčtecí brýle nějaké povolené a tak jsem zaskočil do Nového Smíchova do Grand Optical, aby mi je zrychtovali.
Mladý optik byl velmi milý a ochotný. Převzal brýle a vybídl mě, abych se posadil, že to bude raz dva. Pak se na brýle podíval, zasmušil se a řekl:
“Raději si jděte ještě něco prohlédnout. Nebo si zaskočte na oběd a pak přijďte!“
Skočil jsem si na oběd a pak jsem se k němu vrátil Vracel mi blyštivý klenot a otcovsky mi radil:
“Před usnutím si je sundejte a dejte na noční stolek. No a v křesle na nich nesedejte.“
Čekal jsem, že mi poradí, abych jimi nepodkládal kývající se skříň. A já je chovám jako oko v hlavě! Škoda že nedovedou mluvit. Doufám, že by se mě zastaly.