Policie na tom byla na začátku éry obnovené demokracie relativně lépe. Samozřejmě, její pověst byla zatížena hnusným represivním aparátem StB, nicméně měla pořád za sebou reálně odvedenou práci v oblasti dopravy a kriminalistiky. Měla v tomto ohledu na co navázat a její problémy byly spíš rázu personálního.
Zato armáda byla v katastrofálním stavu. Po sovětské invazi se z ní vytratily poslední zbytky odbornosti a stal se z ní moloch, připravený k obětování v prvosledových bojích. V podstatě v zázračně krátké době se z ní podařilo vybudovat profesionální těleso, schopné plnit úkoly v zahraničí v mezinárodní kooperaci a efektivně pomáhat v případě nutnosti i doma. Pošetilé jsou úvahy, zdali by dokázala ubránit vlast proti útoku zvenčí. Je postavena tak, že se s útokem zvenčí nepočítá v tom smyslu, že by mu musela čelit sama. To je princip kolektivní bezpečnosti.
Nebylo snadné přebudovat jak policii, tak armádu. Jsou to živoucí organismy a pojem „stará struktura“ není nic abstraktního. I kdyby pro přestavbu organismu existoval geniální koncept, narazí na odpor lidí spjatých se zavedeným pořádkem a ti dovedou bojovat podivuhodně účinnou partyzánskou válku. Ostatně, ta přeměna policie a armády zdaleka není dokonána. Nicméně výsledky jsou vidět.
Škoda, že z přehledu vypadl parlament a vláda... Tam se o zvýšení efektivity a získání důvěry nikdo ani nepokusil. Zvenčí to vypadá tak, že kromě vzájemně provázaných partyzánů nikdo jiný v těchto institucích nesedí.
No a včera jedu a pořád svatozář. Koukám, v Jesenici mají obecní policii! Jsou všude. To je dobře, aby lidi nejezdili jako vrazi. Měl jsem řízení v Říčanech a pak si jel do Škvorce za známým (zdravím čtenáře Hyeny) pro med. No a odbočoval jsem z Černokostelecké na stojedničku směr Úvaly a helemese, přikázaný směr jízdy doprava, tedy zpátky jakoby na Jesenici.
Tak jsem za to vzal a ohnul jsem to doleva a hurá pryč odtud.
Ujedu dvě stě metrů a už ho vidím, policajt s plácačkou, mává a ukazuje. I Říčany si najali policajty. Zpytoval jsem se: on mě viděl, jak jsem to ohnul. Nebo dokonce viděl Noru na zadním sedadle?
Kdepak. To jak jsem jel hurá pryč odtud, naměřili mi čtyřiašedesát. No a stálo to pětikilo. Dobře mi tak.