 |
Ještě to nemají úplně v kapse a už se hrnou ke korytu. Ano, je šílené, že odborné funkce ve významných státních podnicích jsou funkce obsazované podle politického klíče. Šílené a zároveň odporné. Vždyť čistě teoreticky jde o práci. Proč by se lidé hrnuli do práce, pokud by jim nedávala nadstandardní benefity? Stane se někdo za odměnu řidičem tramvaje? Dají někomu jako trafiku kamion? To jsou ale naivní otázky!
Ledva se stal Zdeněk Žák ministrem dopravy, Petr Žaluda spolu s celým představenstvem státních drah dostal padáka. Žaludův nástup do funkce generálního ředitele budil pochybnosti a tím spíš, že byl spojen se jménem tehdejšího ministra dopravy Aleše Řebíčka. Ten jistě aspiruje na členství v klubu nejprofláknutějších českých politiků.
Občan si asi Žaludova vyhazovu nevšimne. Zato si všiml výrazného zlepšení železniční dopravy. Ať byl Žaluda jakýkoli – a minulý čas je na místě, protože v křesle generálního ředitele asi nezůstane dlouho – zlepšení je očividné. Nechme se překvapit, koho parta Zemanových kamarádů v dresu české vlády nanominuje na Žaludovo místo a kdo bude v představenstvu. Už jednou se podařilo takto nominačně zničit prosperující podnik – když socialisté odměnili Jaroslava Tvrdíka vedením aerolinek. No a vidíte to. Z Tvrdíka je miliardář a aerolinky koupili Korejci. Žádné neštěstí se nestalo, jen ten stát je zase o něco chudší.
Vyhozený Žaluda se podivuje způsobu, jakým byl vyhozen – za nepřítomnosti, aniž mu kdo sdělil výhrady. Ve skutečnosti se není čemu divit. Vždyť i Zemanova vláda kamarádů vznikla nestandardně, jen za cenu natržení ústavy ve hřbetu. Proč by měla jednat standardně? Zvyklosti jsou idiotství, tak pěkně to vyjádřil principál, kterého větší část obyvatelstva zvolila do čela státu.
|
V červnu jsem tu referoval, že už je náhrada za chudáka ztracenou Kvanu, nalezenec z útulku s pracovním jménem Martin Eden. No a už je jasné, jak mu budou říkat. Je to Edík. Včera jsme ho potkali. Zprvu byl spíše zdrženlivý, ale pak se mu Nořino dorážení zalíbilo a honili se po louce a zprasili se v louži, zkrátka, chovali se jako pejskové a tak to má být.
Edík si popálil čumec o gril. Tedy, hodně se popálil a jeho paní vyprávěla, jak se pokusili mu na spáleninu dát chladivou mastičku a jak ho museli tři chytat po zahradě a držet a pak byl uražený a nemluvil s nimi.
Tak to bývá. Vzpomínám v podobných příležitostech na ty filmy, ve kterých polonahá blondýna narazí při cestě džunglí na lva, který má v tlapě patnácticentimetrový trn a blondýna mu ho vyndá a lev je vděčný a chodí za ní jako věrný stín a v závěru sežere ty zlé, kteří způsobili, že se blondýna jen tak v trenýrkách ocitla uprostřed Konga.
Jo, lev je možná rád, když mu blondýny tahají trn z tlapy. Ale Edík, ten by ji kousl.
|