 |
Tvrdými tresty se sazbou až 16 let potrestal Krajský soud v Liberci skupinu mužů, kteří před dvěma lety v Novém Boru řešili v podstatě hospodskou hádku útokem mačetami. Odvolali se obvinění i zástupce státu, ten navrhoval trest až dvacetiletý.
Každopádně jde o tresty exemplární, stejně jako byly vyneseny exemplární tresty v případě útoku Molotovovým koktejlem na dům, v kterém spala rodina s dětmi. Šestnáct let, to je děsný trest, ovšem útok mačetou je děsný čin. Žijeme v době extrémů. Jednou se někdo rozhodne, že vystřílí mládežnické shromáždění na izolovaném ostrově, pak zase ožralý boháč napojený na politické špičky neváhá přejet ženu, které se nelíbilo, že jí naboural auto. Jako by ti lidé zešíleli a nedohlíželi dosah svých činů. Jako by jim maminky dost často neopakovaly, že se lidi ani nestřílejí, ani nepřejíždějí autem, ani nesekají mačetami, natož aby se polévali benzínem a zapalovali.
Stát v takové situaci, kdy doba plodí extrémy, musí nějak jednat. Jak? Například exemplárními tresty. Toto braní spravedlnosti do vlastních rukou nás nevrací do středověku, vrací nás do doby kamenné. Zabránit tomu nelze ve smyslu absolutním, nicméně lze jednoznačně deklarovat nepřípustnost takového počínání. Máme nulovou toleranci k alkoholu za volantem, proč nemít nulovou toleranci vůči výstřelkům agresivity.
Jsou zde ale ještě jiné okolnosti. Měli bychom tyto výstřelky brát jako výstřelky, jako sociopatologické jevy, ojedinělé a izolované. Případ se stal, stát zasáhl, soud rozhodl. Je špatné,když se na extrémním případu někdo přiživuje a hřeje si na něm vlastní polévku. Obavy, že se tak stane, jsem vycítil ze slov představitelky Nového Boru, která v rozhlase případ komentovala: Nový Bor je klidné město, nic vážného se v něm neděje, na případ se zapomnělo, jen ty vášně aby znovu nevypukly.
Ano, vášně jsou v kontextu s případy výše uvedenými to nejhorší, co je třeba si přát.
|
|
Přečkali jsme ji v pořádku, pumpy pumpovly, střecha těsnila, okna jsme nezapomněli zavřít (než to přišlo, byli u nás na návštěvě Knéblovi (viz Woleschko.cz
a povídalo se a povídalo a oni pak hupky do auta a domů a přijeli minutu před tím, než se v nebi převrátila cisterna s vodou a stačili taky všechna střešní okna zavřít). Nebylo tedy žádné drama, jen dramíčko, noc před tím.
Probudil jsem se nad ránem, hrozný tlak, jdu se kouknout (střešním) oknem a obzor byl v modrém plameni a doléhaly hromy. Takže jsem se obul, strčil auto pod přístřešek (posledně mi kroupy na subáči zničily hliníkovou haubnu, ocelová karosérie to přežila), natáhl jsem rezervní hadici a připravil záložní pumpu a tím pádem jsem vzbudil Ljubu a Noru.
Kdyby bouřka přišla s noci na pondělí, byl bych veleben a vyznamenán vyfotografováním před otevřenou skříní. Jelikož se nic nestalo, no, dopadlo to jako obvykle.
Ta pondělní průtrža byla ale parádní a přišla náhle, ani jsem ji nestačil vyfotit. Pak jsem ji velebil, že trvala tak krátce. Trvat dvacet minut, byli by z nás vodníčkové.