Je možno jen závidět úrovni a mravní integritě amerických zákonodárců, že nepodlehli tlaku neinformovaných horlitelů. V tom ostře kontrastuje náš zákonodárný sbor. Přes varování odborné veřejnosti a části veřejnosti obecné, bez rozmyslu a analýzy následků, schválila přechod na přímou volbu prezidenta. A teď je v situaci, kdy se jí prezident vysmívá a jmenování vlády přirovnává k prodeji motocyklů.
Je zřejmé, že máme v čele státu magora, notorického alkoholika s vážnou poruchou osobnosti. K politické realitě ale patří i to, že se k magorovi s vážnými poruchami osobnosti přimknou figury, které uvidí příležitost k tomu, aby si společensky a politicky pomohly. Napsal jsem o tom román Tma a s úžasem pozoruji, jak to funguje. Jestli má český zákonodárný sbor aspoň trochu kolektivní inteligence, okamžitě začne pracovat na změnách ústavy, aby se přesně specifikovalo, co prezident může nebo nemůže. Až dosud se spoléhalo na slušnost a zdravý rozum.
U magora není možno na takové hodnoty sázet.
Je to jev nikoli ojedinělý. Včera jsem dělal něco odpoledne, načež po ulici jel na skejtu mládenec ze sousedství a s někým telefonoval:
“Téda to ti povim... Kočka honí mýho psa!“
To venčil Ketty, čtyřicetikilovou vlčandu.