 |
V největší politické krizi našeho státu se Petr Nečas zoufale neosvědčil. Nejdřív nebyl schopen nijak zareagoval na policejní razii v jím vedené Strakově akademii, nota bene když v klepetech skončila jeho nejbližší spolupracovnice. Před veřejnost se odvážil až po dlouhých hodinách po nesčetných výzvách. To byla první zásadní chyba. Druhou chybu učinil při svém vystoupení. Místo aby byl klidný a věcný, zpochybnil na tiskovce policejní vyšetřování a s advokátským lišáctvím poukázal na to, že vyšetřování nedozoruje pražský orgán. Těžko si při tom odpustit paralelu, že při vyšetřování Al Capopna by asi taky nebylo dobré se obracet na chicagský vyšetřovací orgán. V krizi Nečas selhal, a není tedy divu, že většina komentátorů ho politicky pohřbila a spekuluje se o tom, co bude pak.
Den poté
Od policie se čeká jasné a věcné slovo. Aféra má dalekosáhlé důsledky vnitřní i zahraničněpolitické, mocenské i hospodářský, a policie tedy bude nutně muset říct, oč tu jde. Což neřeší otázku, co bude dál.
Sociální demokracie také v prvních hodinách konsternovaně přihlížela a lze si představit, jak si vedoucí potentáti vzájemně telefonovali, aby se ujistili, že nesedí v Bartolomějské. Teprve odpoledne se Lidový dům zmohl na opakování své obvyklé mantry, že tato vláda musí pryč. Ale jak pryč?
K Bohuslavu Sobotkovi s příšernou náhlostí přivrávoral stín Miloše Zemana s napřaženými pařáty. Do trůnního sálu si panovník zve na dnešek jak Nečase, tak Sobotku. Může se snadno stát, že Zeman bude stavět novou vládu, to by pro něj bylo jinačí povyražení než šikana jednoho univerzitního profesora. Vyděšený Sobotka tedy chce získat 120 hlasů ve sněmovně nezbytných k vypsání nových voleb. Ty nesežene, protože pro mnohé oslovené by to znamenalo předčasné otevření stavidla rybníku. Vidina odchodu od penězovodu někam do sibérie občanského povolání je pro ty lidi horší, než představa zprofanované vlády bez morálního kreditu a faktického mandátu.
Je tu ovšem i možnost jiná, že se policii nepodaří zásah dovést do konce a zvítězí Nečasova teze, že jde o spiknutí bez faktického dopadu.
To by tu pak zavládlo teprve to správné Chicago.
|
Včera jsem se tu pozastavoval nad věšteckým výkonem naší Nory, která předvídala, že odjezd Ljuby do práce není definitivní a že se její paní vrátí – a čekala uprostřed silnice (a stála tam tedy ještě dřív než si Ljuba uvědomila, že se musí vrátit). To možná patří do říše magie smyslů zvířat.
Večer jsem přivezl Dominiku, bude u nás přes víkend. Ljuba byla na procházce s Norou. Volala mi, že se už vrací: ano, musíme se schovat, to je součást rituálu. Vecpal jsem se do Dominčina domečku a ona sama se schovala do nejvzdálenějšího kouta zahrady do křoví.
Ljuba přišla a odhalen jsem byl okamžitě. Nora mne prozkoumala, pochopitelně čenichem, vběhla do domečku, též ho prozkoumala a pak už bezpečně, bez nejmenšího zaváhání, běžela přes zahradu ke schovávacímu křoví, kde Dominku okamžitě odhalila. Ale to nebylo žáné tápání, ona tam doslova jela jak lanovka.
To není žádná magie. To je prostě psí čich.
|