 |
Je čtvrtek 13. června 2013, 14 hodin. Od noci probíhá policejní razie ve vysokých patrech politiky. Zadržena je i Jana Nagyová, bezprostřední podřízená premiéra Petra Nečase a navíc osoba jemu mimořádně blízká. Podle vyjádření ministra vnitra byli policisté v noci i u Petra Nečase. Petr Nečas do této chvíli nevystoupil, nepromluvil. Kryjí ho další vysocí státní činitelé Karolina Peake a Miloslava Němcová. Tyto dámy připustily, že vědí co s premiérem je a víc k tomu neřekly. Možná je Nečas u výslechu na policii. Ale i to máme právo vědět.
Jde o zásadní profesní a lidské selhání. Ať je v jakémkoli stavu, pokud je při vědomí a je schopen hovořit, měl povinnost se k věci postavit. Jen hluboké bezvědomí by ho mohlo omluvit, ale pak by to bylo selhání všech, kdo o tom věděl. Český stát není soukromá hračka vydaná na pospas těmto lidem. Mají odpovědnost vůči občanům. Už teď, v tuto chvíli, jsme svědky obrovského selhání.
Logicky z toho plyne, že takto slabý člověk jako je Petr Nečas nemůže stát v čele státu. Musí odejít. Na pořadu dne je jeho nástupce.
Nastává tedy první velká státnická zkouška Miloše Zemana. Ten se doposud ztrapňoval v očích těch, kdo ho považovali za trapnou figuru už v okamžiku volby a potěšil své voliče přesně tím, co protivníci pokládají za trapné. Nyní půjdou řeči a gesta stranou. Prezident se bude muset k situaci přinejmenším vyjádřit.
Spekulujme.
Koho Zeman pověří úkolem sestavit novou vládu? Spekulujme dál – mohl by to být například Václav Klaus, muž osvědčený v kritických situacích. Navíc je to politik osvědčený v toleranci vůči průniku kmotrovského mafiánství do politiky. On by tedy mohl obnovit „klid k práci“.
To je ovšem jen konstrukce, momentální situace je taková, že českou politiku pročesává ocelový policejní hřeben a premiér a další ústavní činitelé k tomu mlčí. Přitom by nebylo třeba mnoha slov a tím méně pak nějakého závěru a hodnocení. Stačilo by „vím o tom a čekám na výsledky“. S pohledem přímo do očí kamer. To se nestalo a to je velká hanba, pokud Petr Nečas projevu schopen fyzicky je.
|
Po nějaké době tu mám zase případ,nad kterým zůstává rozum stát. Včera večer odjížděla Ljuba do práce. Šel jsem ji s Norou vyprovodit k autu. Stáli jsme na chodníku. Ljuba nasedla a odjela. Bydlíme v ulici souběžné se silnicí. Tudíž je nutné jet naší ulici k příčné Centrální ulici, ta vede na silnici. Do ní se zabočí, dojede se k silnici a tam se zase zabočí a pak už se jede pryč.
A teď to divné. Ljuba odjela a Nora zůstala uprostřed naší ulice a koukala se za ní. Volal jsem na ni, aby šla domů. Stála jako solný sloup asi dvě minuty, dokud se Ljuba nevrátila. Zapomněla si něco a musela se tedy vrátit.
Dobrá. Pes slyšel její auto. Dejme tomu, že ji slyšel po celou dobu téhle krátké jízdy – nicméně zas tak krátká nebyla, od našeho domu je to do Centrální ulice 150 m. Ale jak Nora věděla, že se Ljuba vrátí? Mockrát jsme se s ní při odjezdu takhle loučili a Nora se vracela domů vždycky, když se auto dalo do pohybu a byla doma ještě dřív, než Ljuba dojela k té Centrální ulici. Tentokrát jakoby věděla, že se Ljuba někde v té Centrální otočí a vrátí se.
Divné.
|