 |
Dnes začne v Liberci soud s Pavlem Vondroušem, který se proslavil svým jakoby atentátem airsoftovými kuličkami proti Václavovi Klausovi. Má smůlu, že Klaus už není ve funkci. Soud by asi neprospěl imperiálnímu majestátu prezidentské funkce a prezident by byl pod tlakem, aby udělil střelci milost.
Jenže věci jsou takové jaké jsou, Klaus je exprezident a Zeman je ve věcech aktivismu spíše jestřáb než holubice, navíc je to Klausovo dvojče, takže přízeň od něho Vondrouš nemůže čekat. Nelze předjímat rozhodnutí soudu, nicméně je důležité, že se soud vůbec koná a že se věc nespláchla nějakou pořádkovou pokutou. Jsme v době hypertrofie protestu, v době, kdy se z aktivismu dělá ctnost sama o sobě a kdo není aktivistou ve prospěch něčeho anebo spíš proti ničemu, se stává podezřelou figurou.
Jistě by nebylo dobré, aby to Vondrouš odskákal za jiné, ale dobré je, že stát dává najevo, že existují určité hranice. Bylo by ještě lepší, kdyby se v tomto trendu pokračovalo. Třeba v tom smyslu, že by aktivističtí protestanti byli osobně zodpovědní za škody, které aktivismem spáchají. Vyčíslil někdo, jako škodu způsobí - dejme tomu - uzavření dálničního tahu? Stalo se, že někdo žaloval partičku, která se z toho či onoho důvodu zase někam uvázala za nos nebo vylezla na to či ono?
|
Už jsem se tu zmiňoval, že nám firma Jacques vyrábí kuchyň na míru. Oni sídlí v Dolních Břežanech, v domě hned vedle mého ateliéru na náměstí Na sádkách, ale svoji manufakturu mají ve Stránčicích a tam jsme se jeli včera s Ljubou a Norou podívat. Už je to všechno nakrájené, nachystané a vypadá to náramně, málo platné, když je něco ze dřeva, je to něoc jiného, než když je to vylisované z pilin a umělé hmot. No a Nora se náramně zajímala o celý areál manufaktury. Kromě Jacquesů tu sídlí i iné firmy, je to takový malý výrobní labyrint na kraji Stránčic.
Najednou zmizela. To ona někdy dělá, jako každý pejsek, nikdy ne na dlouho a to je její výhoda oproti mnohým jiným pejskům.
Za chvilku se vrátila. Smála se. Znáte to, psí tlama roztlemená, zářící očka. A olizovala se.
Je to jasné. Někomu zmizela svačina. Stačila desetiminutová orientace, samozřejmě čichová. V záplavě čichových vjemů nábytkářské manufaktury stačila Nora zachytit slaboulinkou stopu salámové vůně a pak šla najisto, jak se na stopaře sluší.
Jen doufám, že to neohrozí výrobu naší kuchyně. Zatím vaříme jen čas a na oběd jezdíme do hospody U Vočka do Březové.
