 |
Zasedání vlády vedené Petrem Nečasem přineslo několik výsledků. Kvůli povodním je výjimečný stav ve všech českých krajích vyjma Pardubického a je uvolněno 300 milionů k nápravě bezprostředních škod. Tahle suma asi neoslní. Škody po povodních v roce 1997 byly oceněny na 63 miliard korun, o pět let později to bylo 73 miliard.
Tahle povodeň ovšem byla jednou z největších přírodních katastrof našich moderních dějin. Někdo z nich přece jen profitoval. Byl to kabinet Vladimíra Špidly, koaliční triáda ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU. Navzdory dílčím úletům byl výsledný dojem z práce vládou řízených orgánů příznivý a popularita vlády se tehdy dostala až k hranici šedesáti procent. Je to dramatické srovnání s popularitou Nečasovy vlády, osm procent letos, šestnáct loni a šestadvacet předloni. Vláda rozeklaná a rozhádaná za hranici grotesknosti dostala příležitost, že je schopna fungovat jako těleso koordinované a cílevědomé. Z tohoto hlediska je pro Nečasovu vládu současné počasí doslova požehnáním z nebe. Nicméně ty tři stovky, to asi vládě k nápravě reputace nepomůže.
Kapitolou sama o sobě je Praha. Na pražském magistrátu jsou asi hodně napnutí. Už v neděli pověřený starosta uzavřel několik stanic metra, staví se tu jakási protipovodňová opatření. V roce 2002 bylo zaplaveno metro, které mělo sloužit jako úkryt pro desetitisíce lidí v případě atomové války. Protipovodňová opatření nefungovala, metro se ocitlo pod vodou a viník nebyl nalezen – na hanbě se ocitl zlodějský komunistický šlendrián. Jen bůh dnes ví, kdo bude stát na ošklivci, pokud dojde k recidivě. Osobní zodpovědnost a dohledatelnost viníků není silná stránka systému, který se tu za víc než dvacet let rozvinul společným úsilím aktuální vlády i opozice, navenek nesmiřitelně nepřátelské, ve skutečnosti spojené a propojené finančními zájmy. Jestli metro praskne znovu, pak se defenestrace stane aktuální a hasiči, až se osuší, by měli pod okny na Mariánském náměstí natahovat plachty.
Kritika do magistrátu ostatně buší už teď. Svržený primátor Bohuslav Svoboda napadl svého jmenovaného dočasného nástupce Tomáše Hudečka, že zaspal se stavbou protipovodňových bariér. To je bezesporu škraloup, na ten se ale zapomene, jestli se situace v Praze k dobrému obrátí. Což je samozřejmě to, co si všichni přejeme. Čert vem pány ve vládě a na radnicích, jde o lidské životy, o zdraví, o nervy, o čas a o majetek. ***
|
|
Povodňové dny, tedy záplavy v monumentálním rozměru, prožívám na dobu existence Neviditelného psa potřetí – v roce 1997, 2002 a teď tedy potřetí. Vždycky je mi trochu trapné psát o vlastních zkušenostech, které jsou nicotné oproti tmu, co prožívají jiní. Ale s tím jaksi nemohu nic dělat, mám zážitky, jaké mám.
Měl jsem nicméně radost – včera jsem telefonoval kamarádovi do Radotína (nedaleko Prahy, u Vltavy). Měl jsem o něho starost, před jedenácti lety ho záplava šeredně postihla a zničila mu celé přízemí domku. Dnes je v pohodě,doslova za vodou – chrání ho protipovodňová zeď, kterou tam mezi tím postavili.
Z toho mám pochopitelně radost, ale taky vím, že ne všichni jsou za zdí a tudíž za vodou a mnozí pod vodou.
My byli pod vodou jen malinko. Tady na kopci samozřejmě taky tak pekelně lilo jako všude jinde (teď, v pondělí ráno, jen prší) a zaplavený je les a pole a všechno možné a pamětníci tvrdí, že je to horší než v roce 2002. Pro ten účel máme za barákem jímku a v ní ponorné čerpadlo a to žene vodu na ulici a odtud voda teče do potoka a lesem do Vltavy. Brzy se ukázalo, že ten příval čerpadlo nepobere. Nasadil jsme druhé čerpadlo a pak ještě třetí, malinké. Voda stoupala dál, zaplavila celou zahradu – a dostala se i dovnitř. Máme pořád ještě řemeslníky v domě, dneska budou spárovat dlaždičky a zejtra malovat a v té místnosti je celé vybavené přízemku. No a vypadalo to na malinký čůrek, ten ale se táhnul až dozadu a vzadu je podlaha o cenťák níž a byla tam louže a v ní se ocitla cédéčka a... Aj vaj. Bylo u nás veselo, když jsme na to přišli a Ljuba s vysavačem dělala divy a dneska jí berou záda.
Nevstoupím do kubu přátel záplav.