Na jedné straně ministr spravedlnosti Pavel Blažek vysvětluje spletí paragrafů, proč byl ruským orgánům vydán člověk, který u nás požádal o azyl a jeho případ nebyl ještě vyřízen. Na druhé straně se ministr financí Kalousek snaží transferu polapeného Torubarova zabránit představením cisterny před nastartované letadlo, načež následuje scéna jako z filmu po Jamesi Bondovi. Do toho se vloží ČSSD, žádající div ne Kalouskovu hlavu.
Mezistranická řevnivost z toho čouhá jako pověstné péro z gauče. Miroslav Kalousek s gustem zareje do ledví potentáta z konkurenční strany, když káže o svědomí obtíženém vinou za vydání člověka k týrání a možná smrti. Na druhé straně justiční orgány zkoumaly Torubarův případ a i ony ho neshledaly jednoznačným.
Výsledek?
Torubarovi pomoženo nebylo. Propasti ve vládní koalici se prohloubily. Což o to, ale prohloubily se i propasti mezi veřejností a vládní strukturou. Těžko brát vážně něco, co se chová nečitelně, rozporně a groteskně.
Jen nemnozí ocení mužný postoj Miroslava Kalouska, který za cirkus s cisternou na letišti přebral odpovědnost. Až na to, že i toto je teatrální gesto, protože Kalousek letišti nevelí a do cisteren nemá co mluvit a nakonec Černý Petr padne na toho, kdo se podělal, když mu zatelefonoval papaláš.
Odpoledne jsem potkal Pepíka s Věrou, vraceli se ze vsi na skútru. Klábosili jsme, řeč nevyhnutelně přešla na pejsky a Věra povídá:
“Fanánek se nám vyválel v mršině, musíš dát pozor...“
“Já vím, na cestě k dubu.“
“Ne na cestě k dubu! Na cestě k nám, u pole řepky!“
Chvilku jsme se dohadovali, protože pole řepky je teď všude, jelikož se musí škodlivý biobenzín přidávat do normálního benzínu, aby se nám zvýšila spotřeba, ničily se motory a někdo na tom vydělal ve jménu zeleného náboženství.
Pak se ukázalo, že v dosahu jsou DVĚ mršiny. Jedna u řepky, druhá u lesa. Na obě je třeba dávat pozor. Leda že se objeví třetí smrdutý zdroj psí radosti.