 |
Jde to rychle, po úspěšném převratu na pražském magistrátu už padly dvě hlavy, topka vyhodila Josefa Noska a Davida Vodrážku z dozorčí rady Dopravního podniku. Zaryla občanským demokratům do mokvajícího boláku. Bémovské křídlo pražské magistrátní famiglie provedlo nedávno v Dopravním podniku převrat – v podniku, kudy proudí miliardy. Být u toku peněz, to je smysl české politiky. Dva strážci toku jsou vyhozeni, kdopak přijde na jejich místo? To bude jistě ležet na stole při vyjednávání o budoucí koalici.
Noskův a Vodrážkův vyhazov by mohl být dobrý signál, že to topka myslí s očistou Prahy vážně. Komické ale je, že hlavním vyjednavačem za sociální demokraty bude Karel Březina. To už by tam mohl být Tvrdík anebo dokonce nejzasloužilejší sociální demokrat, Stanislav Gross. I to je osvědčený čistič veřejného prostoru.
Dopravní podnik, to je tvrdý oříšek. Jízdné je v Praze na úrovni velkých evropských metropolí – avšak kupní síla obyvatelstva není na úrovni velkých evropských metropolí, jakkoli se Pražanům daří relativně dobře: Praha je centrum velmi ekonomicky úspěšné oblasti, ovšem benefity oné úspěšnosti nejdou odpovídacím způsobem k těm, kdo ten úspěch vytvářejí. A tak se dozvídáme, že kontrakt na nákup tramvají ve výš dvaceti miliard je nevypověditelný...
Mynář mele Sobotku
A je to tady, Zemanův kancléř pere předsedu příštího vítěze voleb kvůli kritice Zemana i kvůli složení stínové vlády. Jde to tak, jak jsme na tomto místě předvídali ještě dřív, než český volič posadil Zemana do prezidentské kanceláře. Teď Zeman ještě více méně baví, příliš škodit nemůže, protože těžko najde ve vládních stranách spojence. Ale sociální demokracii, tu zlomí jak suchý rohlík.
|
|
Rekonstrukce přízemku našeho domku vstupuje do desátého dne trvání. Včera jsem tu popisoval patálii s elektřinou, jak se podařilo postupně odprásknout elektriku a šli jsme spát... nikoli o svíčkách, protože jsme v té tmě nenašli ani svíčky, ani sirky. Následujícího dne, tedy včera, elektrikáři objevili příčinu – dvě vyhořelé zásuvky. Jak vyhořely? Z mailu našeho čtenáře se dozvídám, že počítač při vypínání a vypínání vytváří jakési proudové rázy... Já ale počítač nevypínám podle zásady, že počítače se vypínáním ničí...
Ale to už je minulost. Hodní pánové elektrikáři vše opravili a hodní pánové obkladači připravili podklad pro novou podlahu v celém přízemku. Důvod radosti, s jednou výhradou. Jak se dostat po čerstvém betonu ke schodům vedoucím do patra, kde máme ložnici?
Nora váží 20 kg a Ljuba jen o něco víc. Já mnohokrát víc. Obkladači udělali cestu s polystyrenových desek... pro Noru a Ljubu. Co se mnou?
Telefonicky jsme uvažovali o několika variantách, mimo jiné, i že budu spát ve spacáku v garáži. Nakonec jsem dospěl k řešení a to byla ta balkonová scéna. Večer, když jsem se vrátil z pole role, Ljuba otevřela dveře na balkon a vyšla naň, jako Zlatovláska. Já dole se žebříkem. Ukázalo se však, že je krátký. Vylezl jsem až na poslední příčku a žebřík ztrácel rovnováhu. Zachytil jsem se jednou nohou, pak druhou za římsu balkónu, pak už jsem na ní stál. Princ Jiřík by se přehoupl přes zábradlí. Bez artrózy kyčelního kloubu a permanentně bolavých zad. Já, obdařen jedním i druhým postižením, rval jsem nohu přes klandr a Ljuba mi pomáhala oběma rukama a muselo to vypadat, jako když přes klandr leze pytel brambor.
Konec dobrý, všechno dobré. Přes noc beton ztuhl, jak doufám, a neudělám do něj věčné šlápoty, až půjdu ven.
O Noru a Ljubu starost není, ale já bych nerad z balkonu skákal jako ninža.