Je jen jedna cesta - technický a vědecký pokrok. Jakmile budou k disposici akumulátory elektrické energie dostatečně kapacitní, levné a životní prostředí nezatěžující, nebude třeba takzvané obnovitelné zdroje energie dotovat. Navíc, ony přestanou být takzvaně obnovitelné, budou to regulérní a smysluplné zdroje energie – zde hlavně vítr a sluneční záření. Dokud tato zásadní podmínka splněna není, je to všechno jenom podfuk a politická hra, což je druhá stránka podfuku.
Podfuk stojí na jednoduchém principu. Je třeba rozhodovací orgán přesvědčit, třebas argumenty, lépe a častěji korupcí, že to či ono je třeba podporovat ze státní kasy. No a pak to jede. Na konci je poslanecká vyšetřovací komise, když nehoráznost překročí meze veřejného nezájmu. Vyšetřovací komise pak dospěje k závěru, že je všechno v pořádku. Jako v té klasické anekdotě: Vždyť tam všichni byli!
Zajímavé, jak se zahrada v ten okamžik zmenšila! A byla plná Fanánků a Nor. Těžko v danou chvíli posoudit, zda Fanánek honí Noru nebo Nora Fanánka. Když jsou ti dva pohromadě, přestávají platit zásady běžné fyziky a nastupuje cosi jako kvantová psí fyzika. Pojmy jako pes a běh a zahrada ztrácejí smysl a najednou je tu pes – stav a prostor – stav a ty dva stavy se prolínají.
Ne pořád. Jsou i chvíle klidu. Fanánek s Norou leží na trávníku a odpočívají a hlavičkami se oňuchňávají. Podotýkám, že je Nora vykastrovaná, takže hlas přírody sice jistě taky dál zní, ale mnohem slaběji, než kdyby tomu bylo jinak. A tak tomu bylo do pozdního večera, kdy jsme návštěvu doprovodili domů a to mělo za následek, že na návštěvě jsme tentokrát byli my, Ljuba, já a Nora. A jelikož vše má svůj konec, skončila i psí kvantová fyzika. Fanánek zalehl na pelech a Nora spala nedaleko stolu, u něhož jsme seděli. Chvilkami se jí ze spaní mrskaly nohy.
Zdálo se jí, že je doma a přišel na návštěvu Fanánek.