Rusko od začátku občanské války varovalo před iluzemi vkládanými v povstalce podle zásady, že každý, kdo se postaví proti pistolníkovi v černém klobouku, je nositel bílého klobouku. V praxi, zvláště pak v blízkovýchodní praxi, se ukazuje, že bílé klobouky jsou krajně nedostatkové zboží a že pokud někdo má světlejší klobouk, rychle se mu zašpiní. Nedávná americko-ruská jednání na úrovni ministrů zahraničí naznačují, že se Západ začne dívat na syrskou občanskou válku realističtěji. Ve výsledku z války může těžit jen extremismus, ten rychle vyplní mocenské vakuum, které nutně nastane, pokud současný režim padne.
My v této kakofonii naštěstí hrajeme ani ne na jakékoli housle, ale někde vzadu na píšťaličku a věru že není o co stát se těch houslí chopit. Destabilizace pokračuje bez nás, stejně jako by pokračovala s námi a na celou euroatlantickou civilizaci čekají neméně osudné výzvy, jakými byl nacismus a komunismus. Kdyby syrská krize vedla ke sblížení stanovisek Spojených států a Ruska, byl by to významný příslib pro budoucnost a důvod k mírnému optimismu.
Jak to dopadlo?
No, krátce a dobře, totálním vysílením zmíněné Bambule.