 |
Prezidentovo vystoupení zaniklo v mediálních mydlinkách, protože následoval svátek konce války, který u nás nikdo nebere vážně, protože jsme zavedení na konec války 9. května. Zeman se dostavil do sněmovny poprvé, aby tam udělil své rozumy a hraběcí rady. Objevil, že hlavním problémem je korupce. V této zemi není nikdo, kdo by se sebeméně zabýval veřejnými záležitostmi, aby nepokládal korupci za mimořádně závažný problém ekonomický i politický. Zeman má v uvozovkách v boji s korupcí také své naděláno, s nulovým výsledkem. Vzhledem k tomu, že jeho prvním viditelným činem je odměna přední podpůrkyně Livie Klausové pašalíkem v Bratislavě, jeho horování pro čistotu jaksi pozbývá přesvědčivosti.
Jeho prudká kritika solárního tunelu je sympatická – to je projev Zemana přijatelného. Podnět ke zřízení komise na výzkum příčin tohoto švindlu je ovšem směšný. Celý tento parlament je mašinérie na velkoprodukci zákonů, z nichž každý přinese profit nějakým přátelům přátel. Podpora solárního nesmyslu vzešla zejména z levicových, sociálnědemokratických zdrojů. Tady se opravdu nedá čekat žádné světlo, které by tunel století prosvětlilo.
Podpora investic je hezká věc, za předpokladu, že jsou na investice peníze. Hitler taky pěkně v Německu roztočil kola, jenže na dluh a aby ho zamázl, vyvolal válku. To se u nás udělat nemůže.
No a poslední Zemanovo téma je reforma volební. Zajímavý je jeho návrh na snížení procenta pro preferenční hlasy z pěti na tři. Měla by předcházet analýza, jakým přínosem byli pro zákonodárný proces poslanci vzešlí z preferenčních hlasů. Můj dojem je spíše negativní, mohu se mýlit. Projekty přímé demokracie a odvolatelnosti poslanců a panašování, to jsou populistické pohádky bez opory v praktických výsledcích. To jistě Zeman ví, ale je mu to jedno.
Jemu jde o populistický efekt a to byl smysl jeho vystoupení ve sněmovně.
|
|
V lese jsme ve Zvoli pořád a tak tedy se nevyhýbám lesním brigádám. Posledně jsme uklízeli (je pozoruhodné, kolik lidí je schopno nosit svinstvo do lesa a kolik lidí je ochotno ho vynášet ven) a včera jsme pod dohledem pana lesního správce pálili větve z poražených stromů.
Moudře to bylo organizováno na směny. Po dvou a půl hodinách lopoty jsem hlásil správci:
“Kapitáne, můj úsek je hotovej a já taky!“
Opravdu na mě bylo vidět, že jsem dopoledne nestrávil někde v kavárně. Bylo nás povícero takto zdrchaných, vlekli jsme se k domovům a cestou potkali čerstvou partu brigádníků.
“Je to bezvadný! Hrozná legrace! Úplná hračka!“ volali jsme na ně. Byli svěžím vymydlení, veselí, rodinky s dětmi. Záhy ti odvážlivci měli pochopit šleh téhle ironie...
Buď jak buď, smekám před lidmi, kteří se v lese lopotí každý den, ne dvě a půl hoďky jako my.
Doma jsem si smýval smůlu z ruko a vzal na to nějaký příspěvek, který v koupelně stál vedle záchodové mísy. Mylo to dobře, pálilo hodně... Ono to asi bylo na porcelán a ne na ruce.
Kůže ale drží, takže happy end neskončil něčím unhappy.