 |
Dohodli se, že se dohodnou, což znamená, že se nedohodli, protože se dohodnout nedokážou. To je výsledek čtvrtečního vládního jednání o finanční ústavě. Toto ústavní opatření by mělo vytvořit brzdu proti dalšímu zadlužování země. Na zadlužování ale stojí a leží sociální stát. Ten zaručuje, aby se spotřebovalo víc než se vyrobí a ten rozdíl se platí z dluhů. Jinak to nebylo, není a nebude a tudíž i jednání o finanční ústavě je pokrytecká hra na to, že se „něco“ dělá s ohledem na budoucnost.
Čtvrteční jednání sestřelila sociální demokracie svým ultimativním požadavkem, aby se vláda zavázala nedělat nic, co by zmenšilo příliv peněz do státní pokladny. Byl to požadavek nesystémový. Jedná se o ústavní patření s obecným rozměrem závazku, platil by tedy i pro sociální demokraty, až se ujmou vlády po příštích volbách. Vnášet do debaty do ústavním zákonu pojem „do voleb“ je dětinsky trapné. To ale je jedno. Oranžoví mají vítězství jisté a nemůže jim uškodit žádná trapnost. Finanční ústavu si nepřejí a přát nemohou, protože kupování hlasů voličů je princip podpory sociální demokracii. Je to jenom hra a celkem není divu, že nebudí ani moc velkou pozornost.
|
Oslavy druhých narozenin naší Nory byly střídmé. Pejskové šampaňské nepijí. Ovšemže milují špunty od šampaňského, ale musí to být pravé šáňo, žádný sekt, žádná bohemka. Nicméně šáňo se nekonalo a tudíž ani špunt nevyletěl. Zato přinesla Ljuba Noře její milovanou pochoutku, jakési sušené ucho, nebo co to je. Nora se zaradovala, popadla ucho a odběhla s ním do tmy na zahradu, abychom jí ho nesnědli. To je její nejvyšší kulinární ocenění, něco jako michelinská hvězdička.
No a jaký jsem dal Noře dárek já? Pěknou partičku norského fotbalu. Vydržela nám až do setmění, zdupali jsme trávník (ještě že v noci pak pršelo) a světe div se, unavený jsem pak nebyl jenom já, ale i Nora! Má potvora sílu, tahat se s ní o balón není maličkost, lana na konci balónu jsou už pořádně rozedraná, ale drží, a Nora balón nepustí, pokud nevisí jako zakousnutý pitbul. Hráli jsme až do zemdlení, pak přijela Ljuba z pole role, přivezla ucho a Nora s ním zmizela ve tmě a tak jsme si zapálili v krbu a čekali, až se Nora ze ztemnělé zahrady vrátí bez ucha a při tom vzpomínali jak to bylo, když jsme si ji prvního srpna přivezli malinkou a vyděšenou ze všeho kolem sebe, z domu i zahrady a nás dvou, tedy ze všeho, co teď tvoří její svět. Všechno nejlepší!