 |
Byl první máj... a rozumnější část obyvatelstva se líbala pod rozkvetlými stromy. Politici se rojili na místech tomu vyhrazených. Titulek zní "Demokracie roní slzy, vzkázali komunisté". Tak to jsou opravdu ti praví, kdo mají dávat lekce z demokracie. Jistě je hodně pamětníků "Máchy"... Vzpomenou, jak policajti v rojnicích dobývali pražský kopec Petřín, kde se o 1. máje scházeli v podvečer živlové. To už je hodně dávno.
Nicméně je to určitě symptom něčeho, že se u nás 1. máje vcelku nic nedělo. Komunisté si udělali rande s Jakešem a Kavanem v Holešovicích, objevili se anarchisté, v Přerově náckové. Ale tam, kde je opravdu zle, se stal první máj příležitostí k demonstrativním akcím. V Řecku se stávkovalo a v Turecku policie nasadila vodní děla a slzný plyn. U nás se nedělo nic. Jistě je to známka toho, že nejhorší je za námi nebo před námi, ale rozhodně to není nejhorší teď a tady.
Což je za daného stavu to nejlepší, co si lze dnes a tady přát.
|
Jsou to dva roky, co se narodila naše Nora. Tehdy jsme to netušili, teprve neurčitě jsme uvažovali o náhradě za Irisku, která nás opustila těsně před Štědrým dnem předchozího roku. Nevěděli jsme tedy, že se někde narodilo štěňátko a že ho čeká hodně nepěkné údobí života, ze kterého se bude dlouho vybabrávat po příchodu k nám. To vše je překonáno, když už ne zapomenuto.
Pro Noru bude dnešek den jako každý jiný a možná bude psím způsobem vzpomínat na včerejšek. To jsme podnikli výlet o celkové délce skoro patnáct kilometrů, Vranským údolím k Vltavě a pak po silnici nyní zavřené, protože tam hrozí sesuv skály z vrchu Homole a zpátky Ohrobecký údolím.
Oběma údolími či stržemi tečou potoky. V tom Vranském údolí teče Zvolský potok. Teče a občas dělá tůňky. Jistě už tušíte, co bylo. Jedna ta tůňka Noru mimořádně zaujala. Byla plná černého smrdutého bahna a takové bahno, to je pejskova radost! Natáhla si tam krásné černé punčošky.
O něco níže byla další tůňka, plná křišťálově čisté vody – nechápu, kam se všechno svinstvo podělo, možná se usadilo v té ptvní tůňce. No a Ljuba hodila Noře do té čisté tůňky klacek, hned na kraj. Pejsek se radostně za klackem vrhnul, ale ouha, byla tam hloubka, takže Nora pořádně zahučela. Hned se otočila a vyhrabala se ven – čistá jako Venuše vycházející z vln.
Tak to byla předehra k narozeninám. Jak oslavíme dneska? Na buřty si nepotrpíme, takže to nejspíš zase bude nějaký vejlet, ovšem skromnější. Je všední den, čas k práci a to se musela naučit za dva roky svého života i Nora.