Čtyřka nebo pětka, či šestka?
Ministr zahraničí Schwarzeberg se vyslovil proti rozšíření Visegrádské čtyřky o Slovinsko. Tento návrh vzešel od prezidenta Zemana a vzhledem k tomu, že Černín jsou s Hradčanami ve válečném stavu a že se dá čekat, kdy bude v Jelením příkopu položeno minové pole, ministrovo zamítnutí má svoji logiku a opodstatnění.

Nápad je to ale zajímavý a neméně zajímavá je i Schwarzenbergova poznámka, že rozšíření o Slovinsko by pak nastolilo možnost rozšíření o Rakousko, které má podle něho „jiné problémy, takže to nepovažujeme za účelné“.

Když ale odsuneme stranou Zemanovy ambice nad-ústavně ovládnout zahraniční politiku České republiky a z nich logicky plynoucí ministrovu averzi, idea sama za úvahu stojí.

Visegrádská čtyřka, ostatně – nenáviděná a bagatelizovaná Václavem Klausem – je sdružení čtyř států, které spolu koexistovaly pod křídly monarchie. I Slovinsko sem přirozeně patří a jistě má Schwarzenberg pravdu, že by pak sem logicky patřil šestý pohrobek monarchie, totiž Rakousko. Vznikl by útvar zahrnující pětasedmdesát miliónů obyvatel, útvar, který po staletí fungoval a vedl k prosperitě všech zúčastněných, k té prosperitě, z níž dodnes všichni těžíme. Jde zřejmě o vyrovnání s jinou minulostí než komunistickou. Jde o vyrovnání s minulostí monarchie a možná že nastává doba, kdy ostny přestávají píchat a je dobře si položit otázku, co nás spojuje. S pětasedmdesáti milióny by osa Paříž – Berlín mohla v rámci EU méně snadno zametat, pokud vůbec... Jak jsme hospodařili
Odpoledne bylo hezky, co hezky, bylo krásně, sluníčko pálilo a bylo slyšet listejčky, jak se rvaly ven z pupenů a ty těsné kabáty jim praskaly na zádíčkách a my byli s Norou sami doma a vjela do nás činorodost.

Nejdříve přišlo na řadu dříví. Pokud to jde, z každé procházky přinesu aspoň jeden klábršt, tedy suchou větev, haluz nebo kmínek, na otop v krbu. Kupujeme od pana dřevníka otopové dřevo, ale tyhle klábršty mnohem líp hoří. Takže jsem popadl sekyrku a Nora byla nadšená a strkala čumák ke špalku a sekyrka hvízdala vzduchem a polínka lítala na všechny strany a Nora je chytala a nosila pryč.

Něco useknout nešlo, takže jsem si vzal ku pomoci elektrickou řetězovku. To bylo teprve nadšení! Nora pobíhala, radovala se, jak to pěkně sviští, a musel jsem dávat pozor, aby nečuchala k řetězu moc zblízka. Nakonec vše hotovo, dřevo v dřevníku, sekyrka a motorovka v polici v garáži a přišlo na řadu jezírko.

A Nora?
Ta byla pryč, utekla do obýváku, obsadila své křesílko a pozorovala další operace oknem.
K údržbě jezírka je zapotřebí hadice a ta je moc, ale opravdu moc nebezpečná.