Sbohem a šáteček
Čtyřiadvacet hodin po vražedném útoku v Bostonu stále netušíme, která bestie tento zločin ustrojila. Nad takovou mírou zhovadění se svírá žaludek. Těžko se jinak k věci vyjadřovat. Věřme, že se policii podaří vraha nebo vrahy vypátrat a dostanou maximální trest, jaký civilizovaný svět zná. Víc se k tomu dodat nedá.

Důsledky jsou odporné. Z Paříže známe zaletované koše na odpadky, bude se to dít i jinde? Dnes má v Londýně pohřeb Margaret Thatcherová a v neděli se tam poběží maraton. Odbude se to ve znamení strachu?

Odpovědí by mělo být důstojné pohrdání. Praha se chystá na maraton 12. května. Ostražitost je samozřejmě potřebná. Doufejme, že nepřejde v hysterii. V takovém světě by se těžko žilo.

Jak dál? Těžko soudit, v bostonském případu je zatím nejasno a FBI se obrátila na veřejnost s prosbou o spolupráci. Připomeňme, že i Praha zažila teroristický útok, 2. června 1990, pár dní před volbami. Střepiny tehdy poranily 18 lidí – a nikdy se nepodařilo najít pachatele. Atmosféra hrůzy nezavládla, na Staromák se chodit nebojíme. Aspoň že tak. Další zápas
Nebyl jsem u toho, stalo se to na procházce s Ljubou – na Noru vylítla bullteriérka a Nora se jí opět statečně postavila. Nebyla to rvačka v pravém slova smyslu, spíš zápolení, nedošlo za zuby a krev tudíž nestříkala, nicméně zápolení to bylo a Nora si v něm vedla velmi statečně. To podotýkám s připomenutím, že taky se dovede zápolení vzdát, jak jsem o tom tady psal osmého dubna http://hyena.cz/13/04/130408pes.htm o jejím strategickém odpoutání od útočícího vlčáka na hoře Medníku. Takže – je statečná a taky soudná, jelikož pozná, kdy je dobré se utkat a kdy je lépe vyhrát útěkem.

No a taky kdy štěkat – tuto metodu použila včera, když na sloupku brány v Březovské ulici seděl černý kocour a velmi provokativně hleděl dolů.