 |
Po neviditelných bombardérech poslaly Spojené státy do oblasti Korejského poloostrova stíhací letouny Raptor. To je velmi dobře. I po šedesáti letech je v paměti, že severokorejští komunisté přepadli jižního souseda poté, kdy Spojené státy přinejmenším slovně projevily nezájem o tuto opblast světa a komunističtí stratégové, pravděpodobně i v součinnosti s Pekingem a Moskvou, usoudili, že nastala vhodná chvíle k úderu.
V současné době Severní Korea je nejšílenější režim na světě. Obyvatelstvo doslova umírá hladem, zatímco komunistická věrchuška žije v blahobytu a hlásá hesla o nezbytnosti atomové zbraně. Zrůdnost diktatury je zde zřejmě dovedena k naprosté dokonalosti a až se ta příšernost jednou zhroutí, učenci budou spisovat tlustospisy o psychologii diktátorského režimu.
Zatím je to ale pořád ještě stát vyzbrojený zbraněmi možná zastaralými, ale schopnými pozabíjet obrovské masy nevinných lidí. Ostatně, až by přišlo na věc, nejvíc by zemřelo právě Severokorejců, obětí nelidského režimu.
I proto je dobře, že Raptory přiletěly nad Korejský poloostrov. V duchu onoho rytíře, který položil na stůl meč a pravil:
"Dej bůh, abych tě nemusel potřebovat."
Jen ale přípodotek. Evropa tam neposlala nic. Ta řeší daňový ráj na Kypru.
|
Aha, ty nevíš, Noro, kdo je to Podger? To je postava, kterou vytvořil spisovatel Jerome Klapka Jerome. Vyznačuje se popleteností a proto, když někdo něco poplete, říkáme mu s Ljubou Podger. Protože jedná jako Podger.
Takže ti budeme vyprávět, jak jsme my dva dělali na římském letišti Fiumicino Podgery. Jak víš, o Velikonocích jsme byli v Římě.
Dostavili jsme se naprosto včas, snad dokonce trochu se zbytečným předstihem, takže jsme v pohodě stihli oběd, salátek a pizzu. ak jsme se volným krokem odebrali do brány 4 v terminálu C. Ukázali jsme slečně u vchodu palubní vstupenku a za námi šli ještě nějací další Češi. Sedli jsme si a čekali, až začnou pouštět do letadla. Najednou nás popadl jakýsi divný pocit. Pořád se nic nedělo, ačkoli už se za pět minut mělo letět. „Jdi se zeptat,“ pravila Ljuba. Odpověď byla kormutlivá. Tohle je sice brána C4, ale odtud letí Blue Line do Tramtárie, a odkud letí letadlo ČSA do Prahy si máme najít na tabuli.
Úprk. Tabule. Nalezena Prague. Už se mělo letět! Prague je na C14. Chvála bohu, není to daleko. Doběhli jsme do C14. Už pouštěli do letadla. Fronta, postavili jsme se na konec a po chvilce jsme přišli na řadu.
Jenže tohle je charterový let do Prahy, nikoli linka ČSA do Prahy. Odkud letí? Najděte si to na tabuli.
Zase tabule. No ano, ČSA letí z brány D4!
Tak to vidíš, Noro, takoví jsme byli Podgerové. Přiletěli jsme, jinak bych ti tohle nemohl vyprávět. Doběhli jsme do D4, třebaže jsme si mysleli, že to nemá smysl, protože už doba odletu minula. Jenže oni měli zpoždění...
Během letu se kapitán třikrát za zpoždění omlouval. Škoda že neviděl naše blažené úsměvy.
No a že jsme si pak v Praze stoupli k jinému pásu na vydávání kufrů, sic označenému jako Řím, ale pro kufry z toho charterového letu, to samozřejmě byl taky výkon podgerovský. Ale významu minimálního.
Tak už víš, kdo je to Podger? Vidím, že nechápeš. Ale to nevadí. Ono se to bude v obměnách opakovat a nakonec pochopíš.
|